SMÍŠEK

26. listopadu 2006 v 13:14 | Metalistka |  Deník společenstva:-)
SMÍŠEK
---------------------------

Den první: Dostal jsem se do problémů, protože jsem vystřelil rachejtle
na
narozeninovém dýchánku. Podezřívám Gandalfa, že vůbec nebyl tak
otrávený a
že to použil jen jako omluvu, abychom se my mladí hobiti celí zmáčeli
a
udřeli k smrti. Mé podezření se ještě prohloubilo, když se umývání
nádobí
proměnilo v leštění Gandalfovy hole a masírování Gandalfových nohou a
na
skákání v záhonu zelí bez šatů. Nechápu, koho se snaží oblbnout,
zvlášť s
tím masírováním.

Den druhý: Den začal slibně, když jsem našel mrkev, která měla ten
správný
tvar. Ještě slibněji to vypadalo, když Pipin šlohnul šest hlávek zelí,
dva
pytle brambor a tři kukuřičné klasy i když si myslím, že Pipin je víc
než
optimistický. Myslím že bychom dvě kukuřice zvládli, ale rozhodně ne
před
snídaní. Všechno šlo nakonec dolů z kopce, když jsme vrazili v
kukuřičném
poli do Froda a jeho věrného, byť trošku jednoduššího..........totiž
oddaného sluhy Sama. Ten zabránil Pipinovi muchlování s Frodem tak, že
jej v
okamžiku překvapení shodil dolů z kopce. Při pádu mrkev zlomena. Jsem
velmi
smutný.

Den třetí: Na cestě divočinou s Frodem, Samem a Pipinem. Pronásleduje
nás
skupina jezdců v předpodopních černých hadrech. Jak řekl Gandalf
"Šedý"
dříve, černobílý vzhled je tak staromódní. Rád bych věděl, jestli se
Frodo
vyhýbá ošklivému rozchodu a nebo žárlivým scénám. Slyšel jsem o velké
promiskuitě mezi hobity v Hobitíně. Já osobně bych do toho nešel.

Den pátý: Všechno jde od devíti k pěti. Když jsme se zastavili v
Hůrce,
přibrali jsme k sobě rebelantského a neupraveného člověka, který je
očividně
perverzní hobitofil. Ne že by mě někdo poslouchal. Trval na tom, abychom
všichni spali v jedné posteli v jeho ložnici namísto abychom se vrátili
do
svých perfektních pokojů. Pak se tam celou noc poflakoval. Beztak čekal
na
nějaký šílený hobití grupáč pod peřinami. Samozřejmě se nedočkal,
akorát
jsem musel pořád Pipina přidržovat za pás, aby se nevrhl přes Sama na
Froda.
Copak chce Pipin za každou cenu umřít? Vzbudilo mě nanejvýš nepříjemné
šimrání perverzního hobitofila. Řekl jsem mu ať táhne a on na to:
Včera v
noci jsi mluvil jinak. Po chvilce zmatku mi došlo, že si myslí, že
jsem
Pipin. Vysvětlil jsem mu to. Bylo mu trapně. Se slovy "jednou stejně
budu
král" se vypařil. Určitě bude. V tom případě já jsem elfí
královna z Temného
hvozdu.

Den sedmý: V Roklince. Šoupli mě do pokoje hned vedle koupelny. Celou
noc
se ozývá šplouchání. Podlaha je celá kluzká od jahodového mýdla.
Minulou noc
mě vzbudil Elrond, když se snažil vlézt za mnou do postele. Bylo mu
pěkně
trapně, když zjistil, že hobit, kterýho vojíždí pod peřinami není
Pipin.
Rozhodl jsem se, že si koupím jmenovku.

Den devátý: Slepil jsem mrkev speciálním elfím lepidlem. Ať žiju!!

Den jedenáctý: Souhlasil jsem, že půjdu na Výpravu, ale jen proto,
abych
dohlédl na Pipina. Také jsem zvědavý, jak to bude s Frodem, protože
Aragorn
po něm očividně jede. Sam ho samozřejmě zabije, jestli se o něco
pokusí.
Doufám, že se o něco pokusí.

Den patnáctý: Boromir nás učí bojovat s mečem. Typický člověk.
Opravdu
neprůhledné, když si háže meč do kalhot a chce po nás abychom mu ho
vytáhli.
Dneska pohladil Froda po vlasech a Aragorn mu málem ukousnul hlavu. Lidé
jsou tak zábavní. Načapal jsem Pipina jak šmíruje Elfa při jeho ranní
rozcvičce, ale podařilo se mi jej nalákat na baklažán. Nevím, co budu
dělat,
až nám dojde zelenina.

Den šestnáctý: Boromir mě dneska pozval na procházku. Nenechám se
nachytat
na ten starý trik s Gondorským Rohem. A nenechám a nenechám a nenechám.
Sakra, aspoň jednou.

Den devatenáctý: Mám špatnou náladu. Boromir mi říkal Pipine v těch
nejméně
vhodných chvílích. Poukázal jsem na to, že nejsem Pipin, ale Smíšek a
že už
po tři týdny udržujeme fungující vztah. Ale on se jen zasmál a
poplácal mě
po hlavě. Uvědomil jsem si, že mě vlastně od Pipina nemůže rozeznat.
Jsem
odsouzen k tomu, abych byl navždy Neodlišitelný hobití přívěšek. I v
záležitostech romantiky. Uvažuji o radikální změně účesu. Napadá mě
třeba
číro.

Den dvacátý: Tak mám číro, ale nikdo si ho nevšiml, protože v Morii je
velká
tma. Je docela problematické dohlížet na Pipina. Vytržen ze spánku,
když se
Legolas snažil vplížit pod moji přikrývku. Upozornil jsem ho na to,
že
nejsem Pipin. Legolas jen odvětil: To zase není takovej rozdíl, že? V
následném souboji mrkev opět zlomena. Dal jsem ji Gandalfovi na opravu
a on
jen řekl: Ty blázne Bralovská! Mám lepší věci na práci než spravovat
tvoji
zeleninu!! Raději jsem ho neopravoval, protože mám strach ze špičatého
klobouku.

Den dvacátý druhý: Gandalf spadl do Stínu. Mrkev vzal s sebou. Jsem z
toho
smutný. Snažil jsem se utěšit Pipina, ale toho spíše rozveselilo
Legolasovo
nudistické zpracování muzikálu Silmarillion. Já jsem se nedíval. Na mě
tam
bylo příliš mnoho vysokých kopů.

Den dvacátý osmý: V Lothlorienu. Navštívilo mě minimálně padesát Elfů
a
jeden lesní svišť. Všichni přesvědčení o tom, že jsem Pipin. Pipin
samozřejmě nebyl nikde k nalezení. Pravděpodobně byl někde s Boromirem.
Něco
se musí udělat. Svišť byl neúnavně vlezlý. Asi..určitě ne.

Den třicátý: Zajali nás skřeti. Vše jde podle plánu. Řekl jsem
Pipinovi, že
si budeme muset vysouložit cestu ze zajetí. Pipin viditelně potěšen.
Počkejte až si uvědomí, že jsem myslel že bude muset osouložit mě,
abychom
utekli ze zajetí. Navíc, skřeti mi dali úplně novou mrkev, jako odměnu
za
to, že jsem na Boromira maloval velké žluté terče zatímco se nedíval.
Když
se to tak vezme, byl to velmi vydařený den.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama