Duben 2007

Gothické obrázky 29

5. dubna 2007 v 21:04 | Metalistka |  Gothic

Úryvek z knihy Lehké Fantastično (Terry Pratchett)

5. dubna 2007 v 16:10 | Metalistka |  Úryvky z knih
Výheň plála oslňující oktarínovou září. Galder Počasvosk, vysvlečený do půl těla, s maskou ze zakouřeného skla na tváři, upřel pohled do plamenů a udeřil s chirur­gickou přesností kladivem. Kouzlo v kleštích zaječelo a začalo se kroutit, ale on ho dovedně vytahoval do linky barvy ztýraného ohně.
Kdesi za zády mu zapraskala prkna v podlaze. Galder strávil jejich laděním celé hodiny. V souvislosti s ctižádos­tivým zástupcem, chodícím jako kočka, to bylo celkem moudré opatření.
Dé moll. To znamená, že je vpravo ode dveří.
"Pojď dál, Trémone," řekl, aniž se otočil, a s vnitřním uspokojením zaslechl, jak jeho zástupce úžasem tiše lapl po dechu. "To je od tebe hezké, že jsi přišel. Zavři dveře, ano?"
Trémon s bezvýraznou tváří zavřel těžké dveře. V po­lici, kterou měl vysoko nad hlavou, se v zavařovacích skle­nicích louhovaly všemožné nemožnosti a se zájmem ho po­zorovaly.
Jako ve všech čarodějných pracovnách, i tady to vypa­dalo jako ve sklářské peci, kde se popral vycpávač zvěře s foukačem skla a během zápasu ještě zabili kolemjdou­cího krokodýla (ten visel na řetězech od stropu a páchl kafrem). Všude se povalovaly lampy a prsteny, které by si byl Trémon hrozně rád přetřel rukávem, a zrcadla, do kte­rých by se jistě vyplatilo podívat alespoň dvakrát. V malé klícce neklidně poskakoval pár sedmimílových bot. Na stěně byla rozsáhlá příruční knihovna grimoárů, které si­ce nebyly tak mocné jako Oktávo, ale i tak začaly jiskřit a třást vázacími řetězy, když ucítily pátravý a závistivý pohled mladšího čaroděje. Ta syrová magická síla ho roz­rušila jako máloco, ale odpuzovala ho špína a Galderův teatrální přístup k věci.
Podplatil jednoho ze sloužících a dozvěděl se zajímavé věci. Tak například zelená tekutina, která neúnavně bub­lala ve spleti skleněných trubic na jedné polici, nebyla nic jiného než zelená barva s příměsí mýdla.
Jednoho krásného dne, pomyslel si, to všechno vyhá­žu. A začnu s tím mizerným krokodýlem. Zaťal ruce, až mu zbělely klouby.
"Tak pojď," zahalekal na něj vesele Galder, sundal si zástěru a usadil se do svého křesla, jehož opěradla měla tvar lvích tlap a nohy představovaly nohy kachny. "Poslal jsi mi tohle shrnutí?"
"Shrnutí," pokrčil Trémon bezmocně rameny. "Chtěl jsem vás pouze upozornit na to, že ostatní Řády vyslaly do skundského pralesa své zástupce, kteří mají za úkol pola­pit chybějící Zaklínadlo, zatímco vy jste neudělal zhola nic. Předpokládám ovšem, že pro to máte své důvody, kte­ré nám v pravé chvíli objasníte."
"Tvá důvěra mě zahanbuje," prohlásil Galder.
"Čaroděj, kterému se podaří Zaklínadlo získat, dobude současně velkou slávu jak pro sebe, tak pro celý Řád," upo­zorňoval ho dál Trémon. "Použili k tomu boty i jiné pro­středky a kouzla. Co bychom podle vás měli použít my, mistře?"
"Zdálo se mi to, nebo jsem v tvém tónu zachytil náznak jízlivosti?"
"Ani ten nejmenší, mistře."
"Ani co by se za nehet vešlo?"
"Ani co by se vešlo za ten nejmenší nehet, mistře."
"Výborně. Protože já si myslím, že bychom se tam ne­měli vypravovat vůbec." Galder se natáhl a vzal ze stolu prastarou knihu. Zadrmolil kouzelnou formulku a svazek se s vrzáním otevřel. Knižní záložka, podezřele podobná jazyku, se tiše zatáhla do hřbetu.
Chvilku hledal mezi polštáři, až nakonec vytáhl váček na tabák a dýmku velikosti drtiče odpadků. S dovedností dlouhodobého nikotýnového zavislíka zformoval z tabáku příhodnou kuličku a nacpal ji do hlavičky. Luskl prsty a na ukazováku mu vyskočil plamínek. Zhluboka nasál a slastně vyfoukl kouř. Pak zvedl hlavu.
"Ty jsi ještě tady, Trémone?"
"Vy jste mne dal zavolat, pane," odpověděl mladší ča­roděj klidně. Alespoň podle hlasu to tak vypadalo. Hlubo­ko v šedých očích mu však zahořel ohýnek, který říkal, že má seznam všech malicherností, seznam, ve kterém je za­znamenáno každé posměšné zamžourání, každé otcovské pokárání, každý vědoucí pohled a za jeden každý z nich že se bude Galderův živý mozek koupat rok v kyselině.
"Aha, vlastně máš pravdu. Odpusť zapomnětlivosti starého muže," omlouval se Galder spokojeně. Zvedl kni­hu, ve které listoval.
"Mně se všechno to pobíhání vůbec nelíbí," řekl nako­nec. "Je to sice všechno tak dramatické, létající koberce a podobně, ale to podle mě nemá se skutečnými kouzly nic společného. Vezmi si například sedmimílové boty. Kdyby člověk opravdu potřeboval ujít sedm mil jedním krokem, jistě by nám dal Stvořitel delší nohy... Co jsem to chtěl říci?"
"Nevím, mistře," odpověděl Trémon odměřeně.
"Aha, už vím. Je zvláštní, že nemůžeme v knihovně najít ani to nejmenší o pyramidě v Tsortu. Člověk by si myslel, že tam něco bude, nemyslíš?"
"Za to by měl být knihovník samozřejmě potrestán."
Galder se na něj úkosem podíval. "No, neměli bychom na něj být moc přísní," odpověděl potom pomalu. "Třeba by stačilo zastavit mu příděl banánů."
Chvilku se dívali jeden na druhého.
Galder odvrátil oči první. Přísný pohled upíral na Tré­mona velice nerad. Vyvolávalo to v něm stejný pocit, jako by se díval do zrcadla, které bylo úplně prázdné.
"No naštěstí," pokračoval, jsem našel nějaké údaje jinde. Abych řekl pravdu, přímo ve své skromné knihov­ničce. Jsou to noviny Skřelta Změnokoše, zakladatele našeho Řádu. Jestlipak víš, můj milý mladý a tolik uspěcha­ný příteli, co se stane, když zemře čaroděj?"
"Vysloví se všechna zaklínadla, která nosí v paměti," opověděl Trémon. "To je přece jedna z prvních věcí, které jsme se dozvěděli po vstupu na školu."
"Jenže právě to pro osm Velkých zaklínadel neplatí. Skřelt zjistil, že Velké zaklínadlo si najde úkryt v nejbližší mysli, která je otevřená a ochotná ho přijmout. Postrč mi sem támhle to velké zrcadlo, buď tak laskav."
Galder vstal a došoural se k výhni, která mezitím vy­chladla. Pruh kouzla se však stále ještě pohyboval, chvíli byl nehmotný a chvíli zase hmotný, vypadal jako štěrbina vyříznutá do jiného vesmíru, plného žhavého modrého svitu. Galder jej zvedl z police, vytáhl dlouhý luk a pro­nesl mocná slova. Potom už jen s uspokojením pozoroval, jak se kouzelný pruh natáhl, zachytil na obou koncích zbraně a napnul, až staré dřevo zapraskalo. Pak si pečlivě vybral šíp.
Mezitím Trémon dostrkal stojan s velkým zrcadlem do středu místnosti. Až budu mistrem řádu já, pomyslel si, určitě se nebudu šourat po kobercích v pantoflích.
Trémon, jak už jsme ostatně řekli, cítil, že by se dalo udělat mnoho věcí, kdyby se dostala k moci mladá krev a staré dřevo se vyřezalo, ale v tomto okamžiku byl upřímně zvědavý, co má ten starý blázen v úmyslu.
Možná že by pocítil určité uspokojení, kdyby věděl, že se Galder i Skřelt Změnokoš dokonale mýlili.
Galder několikrát prošel před zrcadlem, které se nej­dřív zakalilo, ale pak se v něm ukázal pohled na skundský prales z ptačí perspektivy. Starý mág se zatvářil soustře­děně, přičemž držel luk tak, že volně nasazený šíp směřo­val ke stropu. Zamumlal polohlasně, ale dost srozumitel­ně několik slov jako - "upravíme podle teploty... pak ode­čteme sílu větru - dejme tomu tři uzly..." a neohrabaným pohybem šíp vypustil.
Kdyby se k tomu mohl vyjádřit zákon akce a reakce, byl by se šíp odrazil od stropu a spadl o několik kroků dál. Jenže příslušného zákona se nikdo neptal.
Mizející šíp zmizel se zvukem, který se absolutně vymyká jakémukoliv popisu. Zněl zhruba jako "dzoinng", které zkušený zvukař alespoň tři dny upravoval na dob­rém mixážním pultu.
Galder odhodil luk stranou a spokojeně se usmál.
"Je jasné, že to teď bude tak hodinku trvat, než tam doletí," vysvětloval. "Pak bude Osmé zaklínadlo jednoduše sledovat jeho ionizovanou stopu až sem, ke mne.
"To je skvělé," přikývl Trémon, ale každý trochu sluš­ný telepat by si při pohledu na něj přečetl třímetrová písmena, která hlásala: Když k tobě, tak proč ne ke mně? Sklopil oči k pracovnímu stolu plnému krámů a zrak mu padl na dlouhý ostrý nůž, který se zdál jako stvořený k to­mu, co se chystal udělat.
Neměl násilí rád, ale v tomto případě se na to docela těšil. Bylo jasné, že na toho, kdo získá Osmé zaklínadlo a v příhodném okamžiku je přidá k ostatním sedmi, čeká jako odměna tajemství tsortské pyramidy a mnoho dal­ších požitků. Trémon neměl v úmyslu promarnit léta mravenčí práce jenom proto, že jednoho starého blázna náhodou osvítil duch svatý.
"Když už musíme čekat, nedal by sis mezitím šálek kakaa?" zeptal se Galder a začal se šourat přes místnost, kde visela šňůra zvonku pro služebnictvo.
"Rád," odpověděl Trémon. Zvedl nůž a potěžkal jej v ruce, aby zjistil, jak je vyvážený. "Musím vám blaho­přát, mistře. Vidím, že na vás bychom si, my mladí, stále ještě museli hodně přivstat."
Galder se zasmál. Nůž vyletěl z Trémonovy ruky tako­vou rychlostí, že se (pravděpodobně v souvislosti s línou podstatou zeměplošského světla) opticky zkrátil a zesílil a zamířil přesně na Galderův krk.
Jenže tam nedoletěl. Místo toho uhnul k jedné straně a začal kroužit kolem Počasvoska tak rychle, že Galder vypadal, jako by měl kovový límec. Starý čaroděj se otočil a Trémon měl dojem, že je mnohem vyšší a vyzařuje z něj tajemná síla.
Nůž se najednou vymrštil nazpět a zarazil se do dveř­ního rámu, sotva několik milimetrů od Trémonova ucha.
"Přivstat, říkáš?" usmál se na něj Galder mile. "Drahý chlapče, ty by sis vůbec nesměl jít lehnout."Dej si ještě kousek stolu," prohlásil Mrakoplaš.
"Ne, já nemám marcipán rád," odpověděl mu Dvoukví­tek. "Kromě toho bych řekl, že je dost nevychované jíst cizím lidem nábytek."
"S tím si nedělejte starosti," uklidňoval ho Vaverka. "Ta stará čarodějnice se tady už několik let neukázala. Říká se, že dostala, co jí patřilo. Prý se o to postaral párek nějakých malých uličníků."
"Ty dnešní děti," zavrtěl hlavou Mrakoplaš.
"Vinu nesou jejich rodiče," zasmušil se Dvoukvítek.
V okamžiku, kdy jste své smysly přesvědčili, že je to normální, byla perníková chaloupka docela příjemné mís­to. Zbytková magie ji udržovala neustále v chodu a ta okolní zvířata, která ještě nepochcípala na vleklé záněty zubů, se jí vyhýbala. Oheň z lékořicových polen hořel v kr­bu velmi špatně. Mrakoplaš se pokusil nasbírat venku ně­jaké suché větve, ale nakonec to vzdal. Dřevem, které na vás mluví, se topí velice špatně.
Říhl.
"Je to nezdravé," zafilozofoval. "Víš, zajímalo by mě, proč to musí být zrovna sladké? Proč ne tmavý chleba a sýr? A nebo třeba salám - tedy řeknu ti, že takové salá­mové kanape...
"Copak já vím?" pokrčil Vaverka rameny. "Babka Zu­bolavá prostě vyráběla jenom cukrovinky. Přál bych vám ochutnat její sněhové pusinky..."
"Já je okoštoval," přikývl Mrakoplaš. "Prohlížel jsem postele a zjistil, že jsou z nich matrace."
"Perník je tradičnější," ozval se Dvoukvítek.
"Co, na matrace?"
"Neblázni," odpověděl mu s převahou Dvoukvítek. "Kdo kdy slyšel o matracích z perníku? Na domy."
Mrakoplaš zabručel. Myslel na jídlo - přesněji na jídlo v Ankh-Morporku. Připadlo mu až směšné, jak mu to mís­to najednou připadalo přitažlivé. Čím byli dál, tím víc ho to táhlo zpět. Stačilo, aby přivřel oči, a viděl všechno do nejmenších podrobností. Jídelní stánky stovky různých národů na trhu. Mohli jste si dát squishi nebo žraločí po­lévku tak čerstvou, že by se k ní žádný plavec neodvážil přiblížit, nebo...
"Myslíš, že by to tady mohlo být na prodej?" zeptal se Dvoukvítek.
Mrakoplaš zaváhal. Už dávno se naučil, že je potřeba dobře si promyslet každou odpověď na Dvoukvítkovy pře­kvapující dotazy.
"Na co?" zeptal se opatrně.
"Přímo z toho páchne zvláštní atmosféra."
"Aha."
"Co to je atmosféra?" zeptal se Vaverka a začal čeni­chat kolem, přičemž se mu na tváři objevil výraz, který říkal, že on to neudělal, ať už je to cokoliv.
"Já si myslím, že je to jeden druh žáby," poučoval ho Mrakoplaš. "Kromě toho to nemůžeš koupit, protože není od koho..."
"No, tohle bych možná mohl zařídit, se souhlasem les­ní rady, samozřejmě," vskočil mu Vaverka do řeči a při­tom se pokoušel vyhnout Mrakoplašově pohledu.
"... a už v žádném případě by sis to nemohl vzít s se­bou, myslím tím, že by se ti ten barák asi do Zavazadla nevešel, nebo jo?"
Mrakoplaš ukázal směrem k Zavazadlu, které se hřálo u ohně a jakýmsi záhadným způsobem se tvářilo jako spo­kojený, ale ostražitý tygr. Pak se s vítězoslavným výra­zem obrátil nazpět k Dvoukvítkovi. Usměv mu okamžitě zmizel.
"Nebo jo?" opakoval nejistě.
Nikdy se tak docela nevyrovnal s myšlenkou, že uvnitř Zavazadla je úplně jiný svět než zvenčí. Samozřejmě že to byl pouhý vedlejší jev jeho celkové tajemnosti, ale Mra­koplaše přesto stále znovu znepokojovalo, když viděl, jak cpe Dvoukvítek do Zavazadla náruče špinavých košil a po­nožek, a když pak znovu otevře víko, leží uvnitř úhledně srovnané hromádky čistého prádla vonící levandulí. Dvoukvítek také cestou nasbíral spoustu zajímavých upo­mínkových předmětů, Mrakoplaš by řekl krámů, ale Za­vazadlo si s nimi bez potíží poradilo. Vešel se do něj i dvoumetrový kůl sloužící k obřadu Drbání prasete a ni­kde z něj nevyčuhoval.
"No, já nevím. Ty jsi čaroděj a měl by ses v tom vy­znat."
"No to samozřejmě, ale zavazadlová magie je vysoce specializovaný obor," odtušil pohotově Mrakoplaš. "Víš, já si ale myslím, že oni by trpaslíci tu chaloupku ani prodat nechtěli, ona je to přece jen taková, taková..." zoufale za­tápal ve výrazech, které znal z Dvoukvítkova slovníku, "... taková turistická atrakce."
"Co je to?" zeptal se se zájmem Vaverka.
"No to znamená, že sem bude chodit spousta lidí, jako je on, a prohlížet si tu chalupu," vysvětloval mu Mrako­plaš.
"A proč?"
"No, protože..." Mrakoplaš znovu zapátral v hlavě "... je to folklór. Je interesantní. Romantická, eňo ňůňo, boží... Je to skvělá ukázka zaniklého lidového umění, za­ložená na dovednostech dávno uplynulých let."
"Vážně?" podivil se Vaverka a užasle se rozhlédl cha­loupkou.
"Jo."
"To všecko, co jsi říkal?"
"Asi jo."
"Pomohl bych vám ji zapakovat."
Pod pokrývkou hustých mračen, která pokrývala větší část zeměplošského nebe, mezitím klidně ubíhala noc. To bylo štěstí, protože až se obloha vyčistí a budou si ji moci prohlédnout astrologové, bude po klidu.
V rozličných částech pralesa mezitím bloudily skupin­ky čarodějů. Chodili v kruzích a začínali být silně nervóz­ní, protože všechny stromy, do kterých naráželi, se jim omlouvaly. Ale ať už je to tak, nebo onak, někteří čaro­dějové se dostali skutečně do těsné blízkosti perníkové chaloupky...
Teď je ovšem nejvhodnější doba vrátit se do rozlehlých budov Neviditelné univerzity, a to přesně do obydlí Šedomila Spolda, který nejen že byl už dlouho nejstarším má­gem Zeměplochy, ale byl rozhodnut jím ještě dlouho zůstat.
V této chvíli byl velmi překvapen a rozrušen.
Několik posledních hodin měl plné ruce práce. Jistě, byl hluchý a nemyslelo mu to už tak rychle jako dřív, ale staří mágové mají vypěstován neobyčejně silný pud sebe­záchovy a vědí, že když se na ně začne zamyšleně dívat vysoká postava v černém, s posledním modelem jednodu­chého zemědělského nářadí přes rameno, je nutno jednat rychle. Služebnictvu dal volno. Dveře zapečetil pastou vy­robenou z drcených jepic a na okna namaloval ochranné oktagramy. Po podlaze rozlil vzácný a nesmírně páchnou­cí olej v ornamentech, které naznačovaly, že jejich tvůrce byl buď opilý, nebo nepocházel z tohoto světa, nebo obojí. Uprostřed místnosti je vidět osmicípá hvězda - symbol Sebraných smyslů, obklopená červenými a zelenými sví­cemi. Ve středu hvězdy stojí podlouhlá truhlice ze dřeva kapraďovité borovice, která se dožívá nesmírného stáří, vyložená rudým sametem, a její okraje jsou lemovány ochrannými amulety.
Šedomil Spold totiž předpokládá, že ho bude Smrť v nejbližší době hledat, ale to už čekal několik desítek let, takže za tu dobu ze svého bytu vybudoval nedobytný úkryt.
Vlezl dovnitř, spustil složitý hodinový stroj na zámku truhlice a zaklapl za sebou víko. Teprve potom se v klidu uvelebil s vědomím, že teď je konečně v naprostém bezpe­čí před útokem jednoho ze svých největších nepřátel. Há­ček byl v tom, že ve svých plánech zapomněl na důležitou úlohu, kterou ve většině příběhů podobného druhu hraje klíčová dírka.
V okamžiku, kdy se spokojeně natáhl, se mu těsně ved­le ucha ozval hlas: ŽE JE TADY ALE TMA, CO?
Zdroj:TADY

Gothické obrázky 28

5. dubna 2007 v 15:56 | Metalistka |  Gothic

Gothické obrázky 27

5. dubna 2007 v 9:32 | Metalistka |  Gothic

Gothické obrázky 26

4. dubna 2007 v 17:58 | Metalistka |  Gothic

Jaké náboženství vyznáváte?

4. dubna 2007 v 17:43 | Metalistka |  Ankety
Hlasujte, prosím, v anketě....

Gothické obrázky 25

4. dubna 2007 v 14:45 | Metalistka |  Gothic

Gothické obrázky 24

3. dubna 2007 v 15:23 | Metalistka |  Gothic

Gothické obrázky 23

3. dubna 2007 v 14:37 | Metalistka |  Gothic

Gothické obrázky 22

2. dubna 2007 v 20:31 | Metalistka |  Gothic

Bestiary:)

2. dubna 2007 v 17:09 | Metalistka

Eddie

2. dubna 2007 v 16:27 | Metalistka |  Iron Maiden

Zdroj:IM forever:)


Gothické obrázky 21

1. dubna 2007 v 16:46 | Metalistka |  Gothic

Most

1. dubna 2007 v 9:35 | Metalistka |  Zábava