Květen 2007

Slza

31. května 2007 v 21:20 | Alexandr Sergejevič Puškin |  Poezie
Sklenici punče jsem si včera
dal s jedním z husarů
a hleděl na cestu, jak šerá
se mračnému oparu.
"Co máš s tou cestou?" znenadání
zeptal se mě můj druh.
"S kamarády ses ještě na ní
neloučil, zaplaťbůh."
Sklonil jsem hlavu. Nevýslovná
trýzeň mi stiskla hlas.
"Ne. Ale už tu není ona,"
vzdychl jsem a zmlkl zas.
Z řas do sklenky mi sklouzla skrytě
slza a klesla k dnu.
"Styď se!" vzkřik husar. "Jsi jak dítě!
Naříkat pro ženu!"
"Husare, křik stesk neutiší.
ty nevíš, co je cit.
I jedna slza plnou číší
dokáže otrávit."

Opilý koráb...

31. května 2007 v 21:18 | Jean Arthur Rimbaud |  Poezie
Když plul jsem po Řekách, jež nelítostně pádí,
tu jednou musil jsem dát sbohem lodníkům:
křiklaví divoši k nim vpadli v lodní zádi
a nahé přibili je k pestrým kolíkům.
Pak nestaral jsem se už vůbec o posádku,
jež vezla obilí, sklad bavlny a chmel.
Když mužstvo skončilo svou pranici a hádku,
tu řeky nechaly mne plouti, kam jsem chtěl.
Přes mocné přílivy a mořské vlnobití
jsem spěchal, zaslepen jak dítě v peřině,
jak Poloostrovy, jež zběsile se řítí,
když odpoutaly se a bloudí v bařině.
Hrom s bleskem házely mně svoje smolné věnce.
Pět nocí tančil jsem jak zátka na míse
na slaných hladinách, jež vězní utopence,
nedbaje majáků, jež hloupě šklebí se.
Zelený příval vod, sladší nad hořké trnky,
skrznaskrz prosákl můj pochroumaný vrak
a rozbil kormidlo, a smýval ze mne skvrnky
po mořské nemoci, jež zkalila mi zrak.
A od té chvíle jsem se koupal v širém moři,
jež bylo plné hvězd, a bez cíle jsem plul,
hltaje blankyty, do nichž se občas noří
zasněný umrlec, jenž právě utonul,
Potřísniv hanebně ty bleděmodré víry
a rytmus světelných a třpytících se krás,
prudší než alkohol, širší než naše lýry
vypučí milostný a hnisající kvas.
Znám nebe, třpytící se pod průtrží mračen,
znám kouzlo večerů a velkých povodní,
znám jitra nadšená jak hejno vodních kačen
a časem viděl jsem to,o čem lidé sní.
Znám slunce, mystické jak rudá maska herce,
když vrhá sraženou a fialovou zář
na vlny valící se jako přes koberce,
znám slunce, příšerné jak maskovaná tvář.
Snil jsem o zelené a zasněžené noci,
o žhavých polibcích, jež víří v prostoru,
o koloběhu míz, jež mají vesmír v moci,
o modrém procitnutí zpěvných fosforů.
Po celé měsíce jsem slýchal vlnobití,
jak kravín šílenství a epilepsie,
aniž jsem pomyslil, chtěje jej utišiti,
na hada, zkroceného patou Marie.
Víte, že narazil jsem jednou na Floridy,
kde květy mísí se s očima panterů,
kde duha, napjatá pod horizontem z křídy,
ukrývá stáda lvic před zraky škunerů.
Viděl jsem prohlubně a močály, jež kvasí,
propast, kde v sítinách spí celý Leviatan,
bezvětří s vichřicí a celé zeměpásy,
svržené do jícnů jak do pekelných bran!
Ledovce, perleť vln a hnědou barvu zemí,
uvázlé koráby v hnijících zátokách,
kde velcí hroznýši, sžíraní štěnicemi,
padají ze stromů a šíří černý pach.
A byl bych ukázal rád dětem v modrém proutí
ty malé rybičky, ty zlaté kapříky.
Korály žehnaly mé dlouhé bludné pouti
a občas vanuly mně vlídné větříky.
A moře, mučedník zlých oblastí a pásem,
mně někdy vrhalo v tvář květy vodních pěn
a kolébalo mne svým vzlykajícím hlasem
tak, že jsem poklekal s dojatým srdcem žen,
Jsa poloostrovem, jenž houpá na svých březích
trus ptáků, křičících, když mají v noci hlad,
a utopenci, jež jsem vlekl na řetězích,
sraženi vlnami ztráceli shnilý šat.
Mne, zabloudilou loď, vrženou za vichřice
do vzduchu bez ptactva za gigantický plot,
mne nezachrání už záchranná plachetnice,
můj trup je opilý přívaly slaných vod,
Já, koráb z mlhovin, já, fantastické zvíře,
já, jenž jsem prorážel kouř nebes jako zeď,
kde roste převzácná pochoutka pro malíře -
sluneční lišejník, zašlý jak stará měď,
Já, prkno, poseté žhavými půlměsíci,
rejnoky, kostrami mořských koníků,
já plul jsem za nocí v červenci při měsíci
pod ultramarínem šílených lodníků,
Já, prkno, poseté žhavými půlměsíci,
jež rozléhaly se na sto mil do dálky,
já náhle zatoužil jsem podívat se domů
na starou Evropu a lesní rusalky.
Viděl jsem opilá a hvězdná souostroví
s nebem, jež třpytí se jak velký paví chvost,
zdalipak v noci spí pod jejich mdlými krovy
ohniví letouni, jimž patří budoucnost?
Co jsem se naplakal za srdcervoucích jiter,
nic neobešlo se teď pro mne bez hoře.
Jsem láskou rozladěn jak struny starých citer.
Oh, kéž mi praskne kýl! Kéž sletím do moře!
A toužím po stružce, kde za nizoučkým houštím
se šťastně prohání pár dětských košilek,
jsem v duchu hošíkem a dřepě s nimi pouštím
lodičku z papíru, křehkou jak motýlek.
A zalit tříští vln a jejich pyšných krajek
už nechci závodit s kupčíky z Bostonu,
už nechci projíždět flotilou pestrých vlajek
a plavat před strašným pohledem pontonů!

Píseň o rodné zemi

30. května 2007 v 19:18 | Jaroslav Seifert (Moje čítanka:D) |  Poezie
Krásná jako kvítka na modranském džbánku
je ta země, která vlastí je to,
krásná jako kvítka na modranském džbánku,
sladká jako střída dalamánku,
do nějž nůž jsi vnořil k rukojeti.

Stokrát zklamán, rady nevěda si,
znovu vždycky navracíš se domů,
stokrát zklamán, rady nevěda si,
k zemi bohaté a plné krásy,
k chudé jako jaro v čerstvém lomu.

Krásná jako kvítka na modranském džbánku,
těžká, těžká jako vlastní vina
-není z těch, na něž se zapomíná.
Naposledy kolem tvého spánku
padne prudce její hořká hlína.


Lilie

30. května 2007 v 18:57 | Karel Jaromír Erben |  Poezie
Umřela panna v době jarních let,
jako když uschne mladé růže květ;
umřela panna, růže v poupěti -
škoda jí, škoda v zemi ležeti!

"Nedávejte mne ve vsi na hřbitov,
tam bývá nářek sirotků a vdov,
tam slzí hořkých mnoho plynulo:
srdéčko mé by hořem hynulo.

Pochovejte mne v podzelený les,
tam na mém hrobě kvésti bude vřes;
ptáčkové mi tam budou zpívati:
srdéčko moje bude plesati."

Neminul ještě ani rok a den,
hrob její drobným vřesem povlečen;
nepřišlo ještě ani do tří let,
na jejím hrobě vzácný kvete květ.

Lilie bílá - kdo jí uviděl,
každého divný pojal srdce žel;
lilie vonná - kdo jí pocítil,
v každém se touhy plamen roznítil. -

"Hoj, moje chaso, vraného mi stroj!
Chce mi se na lov pod zelenou chvoj,
chce mi se na lov pod jedlový krov:
zdá mi se, dnes že vzácný bude lov!"

Halohou! halou! v chrtů poštěkot,
příkop nepříkop - hop! a plot neplot:
pán na vraníku napřaženou zbraň,
a jako šipka před ním bílá laň.

"Halohou! halou! vzácná moje zvěř,
nespasí tebe pole ani keř!"
Zdviženo rámě, jež ji probije, -
tu místo laňky - bílá lilie.

Pán na lilii hledí s údivem,
rámě mu kleslo, duch se tají v něm;
myslí a myslí - prsa dmou se výš,
vůní či touhou? Kdo mu rozumíš?

"Hoj, sluho věrný, ku práci se měj:
tu lilii mi odtud vykopej;
v zahradě své chci tu lilii mít -
zdá se mi, bez ní že mi nelze být!

Hoj, sluho věrný, důvěrníče můj,
tu lilii mi střez a opatruj,
opatruj mi ji pilně v den i noc -
divná, podivná k ní mě pudí moc!"

Opatroval ji jeden, druhý den;
pán její vnadou divně přeblažen.
Leč noci třetí, v plné luny svit,
pospíchá sluha pána probudit.

"Vstávej, pane můj, chyba v odkladě:
tvá lilie se vláčí po sadě;
pospěš, nemeškej, pravýť nyní čas:
tvá lilie si divný vede hlas!"

"Životem vrátkým smutná živořím,
co v poli rosa, co na řece dým:
jasně slunečný svitne paprsek -
rosa i pára, i můj zhyne věk!"

"Nezhyne věk tvůj, tuť důvěru mám;
před sluncem jistou ochranu ti dám:
zdi pevné budou tvojí záštitou,
ač, duše milá, budeš chotí mou."

Vdala se za něj; blaze bydlila,
až i synáčka jemu povila.
Pán hony slaví, štěstí svého jist;
tu mu královský posel nese list.

"Můj věrný milý!" tak mu píše král,
"chci, aby zejtra ke službě mi stál;
chci, aby přijel každý věrný lech,
potřeba velká - všeho doma nech."

Smutně se loučil s milou chotí svou,
jako by tušil svou nehodu zlou.
"A když mi strážcem nelze býti tvým,
svou matku tobě strážcí zůstavím."

Špatně mu matka vůli plnila,
špatně manželku jeho střežila;
na nebi slunce - pobořena síň:
"Zhyň, paní noční! Zhyň, obludo, zhyň!"

Pán jede domů - dosti služby jest;
tu mu žalostná v ústrety jde věst:
"Tvé pacholátko již ti nežije,
a po tvé paní - zvadlá lilie!"

"Ó matko, matko, ty hadice zlá!
Čím ublížila tobě žena má?
Otrávila jsi žití mého květ:
bodejž i tobě zčernal boží svět!"


Hodnocení blogu od Derena a moje hodnocení pro něj :)

25. května 2007 v 20:41 | Metalistka & Deren |  ***Tento blog****
Tady je hodnocení a jestli chceš,tak ti udělám taky,napiš do komentu

www.metal-a-pan-prstenu.blog.cz
Po dlouhé době...
Na první pohled mi tvůj blog přišel lehce depresivní...ale to se mi právě líbí LordStar. Jinak záhlaví, to vážně žeru. Ta lod u mě symbolizuje ztracenou naději...Hodiny zase věčnost..To fotky (doufám=D) dole vlevo zase dávné vzpomínky, básen na boku mi připomíná špatný konec. A ta velká čára pro mě znamená dělítko mezi přítomností a minulostí. (No, ted máte právo si o mě myslet, že sem bláznivej magor =D). Jinak, zbytek designu je neutrální, ale podtrhuje výraznost záhlaví. Dobrá práce OK! :o). V obsahu bych neměl žádné připominky. Jelikož k tobě chodím už nějaký ten pátek, tak vím, že jedeš jen a pouze na své zaměření. Když něco hledám, tak to tu najdu. A kopírování diskografií skupin mi nevadí. Hafec metalových videí a různá jiná odvětví. Jen mě zklamalo, že rozcestník na blog, není nějak zvýrazněný. Když sem tam byl prvně, tak sem musel ankety hledat hodně pracně. A ztrácím se i v Oblíbených stránkách...ale za takovou spoustu kámošů asi nemůžeš =D.
Celkově - Můžeš se pohladit na rameni a říct "Sem dobrá" LordStar
Tak a tady moje hodnocení,je bez obrázky,každý kdo tam chce.ať se mrkne:D
V okamžiku,co se podíváte na tuto stránku,se vám ukáže nějaký záhadný zpěvák-kytarist,zajímalo by mě kdo to je:D a skvělé malé obrázky táhnoucí se na pravé straně.A k tomu ,,Derenuv Secret blog" to už mluví za všechno,prostě skvělý tajný blog;)Záhlaví je podle mne povedené,hodí se ke stránce a rámečku.
Obsah je zajímavý,skoro každého baví si počíst ty historky co se někomu staly:) A tady jsou obzvlášť zajímavé,ještě když jsou obohaceny smajlíky. Na něm si jde vzít příklad lidí,co neumí kopírovat,ještě jsem u něj nenašla ani jeden článek skopírovaný odjinud.Vzorňák:D
Rubriky jsou přehledné,galerie taky.
Oblíbených stránek je tak akorát,on tam nerve všechno co ho zaujalo jak já:P
Návtěvnost je celkem nízká,ale podle mě se to zlepší,ten blog není zase tak starý..
Takže hodně štěstí v další tvorbě:)



Amon Amarth- Cry of the black birds

21. května 2007 v 15:06 | Metalistka |  Amon Amarth

Amon Amarth - Death In Fire

21. května 2007 v 15:04 | Metalistka |  Amon Amarth
Moje oblíbená od Amon Amarth....

Amon Amarth -Runes to my Memory

21. května 2007 v 15:01 | Metalistka |  Amon Amarth

Amon Amarth - Pursuit of Vikings (Sims2)

21. května 2007 v 14:56 | Metalistka |  Amon Amarth
Opravdu dobrá kopie klipu:D






Dimmu Borgir - The Serpentine Offering

20. května 2007 v 12:30 | Metalistka |  Dimmu Borgir
Video z In Sorte Diaboli,na albu je tento song hned první...



Anorexia Nervosa - The Red Archromance

20. května 2007 v 11:37 Anorexia Nervosa
Není to zrovna klip,ale jen fotky,ale hlavní je,že je tam ten song

Best of SA

20. května 2007 v 10:57 | Metalistka |  Sonata Arctica
The Collection (Compilation)
The Ruins Of My Life
8th Commandment
Don't Say A Word
Victoria's Secret
Tallulah
Wolf & Raven
Black Sheep
Broken
Kingdom For A Heart
FullMoon
My Land (2006)
The Cage
Last Drop Falls
UnOpened
San Sebastian (Revisited)
Ain't Your Fairytale
Replica (2006)



The End Of This Chapter (Compilation)
...of Silence
Weballergy
8th Commandment
FullMoon
Ain't Your Fairytale
UnOpened
Abandoned, Pleased, Brainwashed, Exploited
Don't Say A Word (Edit Version)
Victoria's Secret
Blank File
My Land
Black Sheep
Wolf & Raven
San Sebastian (Original Version)
The Cage
The End Of This Chapter
Draw Me (Instrumental Version)