Červen 2007

Fotky Finntroll z koncertu

6. června 2007 v 18:30 | GOTH ZINE |  Finntroll
finntroll1finntroll2finntroll3finntroll4 finntroll6finntroll5finntroll7finntroll8finntroll9



Fotky Therion

6. června 2007 v 18:02 | GOTH ZINE |  Therion


Fotky k "Century Child"

6. června 2007 v 15:22 | Oficiální stránky |  Nightwish

Nightwish → Vyprodané podzimní turné

6. června 2007 v 15:05 | Spark |  Nightwish
Lístky na chystané měsíční turné finských
NIGHTWISH
po Spojených státech, které se
rozjede 15. října, byly oficiálně vyprodány půl
roku před začátkem trasy.

Britští PARADISE LOST potvrdili svou účast na
tomto turné jako předkapela NIGHTWISH.

http://www.nightwish.com/images/news/promo-band.jpg

Behemoth a spolupráce s Daneem

5. června 2007 v 18:33 | Spark |  Behemoth
Kytarista a zpěvák BEHEMOTH Nergal oznámil
v rozhovoru pro časopis BW&BK,že pro natočení své
novinky ,,The Apostaty" kapela pozvala frontmana
NEVERMORE Warrela Danea, aby nazpíval
vokální party ke skladbě ,,inner Sanctum"
Zdroj: Spark 6/07
http://www.behemoth.pl/downloads/promotional/img/Bhmth4.jpg

Sluneční paprsky

5. června 2007 v 17:55 | O lásce-P.Verlaine |  Poezie
Sluneční paprsky s jitrem jen málo hřejí
žito a pšenici.Klasy se zimou chvějí.
Pod modrým azurem jen zvolna mizí chlad.
Člověk jde bez cíle,nazdařbůh,jenom snad
sleduje říční tok s bledými květinami,
travnatou pěšinu,olše,jež stojí samy.
Svěží duch.Co chvíli pták kolem přesviští
s jahodou v zobáku či jinou kořistí,
v zrcadle hladiny svůj obraz zůstávaje.
Toť vše.
Zasněný návstěvník však proto tu je,
že procházeje touto čistou krajinou
jeho sen o štěstí vzbouzí se pojednou.
Právě zde dívčinu potkati se mu zdaří,
bělostné zjevení,jež zpívá a jež září,
před nímž se sklání vše a o němž básník sní,
když vyvolává si,se studem za přání,
družku,v níž konečně nalezl blízkou duši,
již v srdci zraněném odedávna jen tuší.

Hlas andělův

3. června 2007 v 15:17 | Felicie Hemans |  Poezie
Pojď s námi v míru zem!
Pojď tam, kde tichne drzý bouře hlas,
pojď, stín z tvé duše u nás prchne v ráz,
zde pláč se tiší úsměvem.

Zde neschvátí tě strach,
pojď sem, zde láska jen a klid
se s křídel holubiček bude lít,
jak zbrázdí vzduch jich vzmach.

Pojď ve blažených tlum,
vem pro vždy vínek spravedlivých těch,
již sešli se tu z dálných zemí všech,
všech zbavivše se dum!

Dost dlouho sama již
jsi byla, Sabatu břeh kyne ti,
pojď v družek svého dětství objetí,
ó pojď k nám, slyš, ó slyš!

Dost dlouho mlčelas,
pojď k sestrám svým, jich slyšíš ston,
jich zpěv v edenský zladěn tón
tě vítá v lásky kvas.

Nad hlavou bouře zlost
jak ve vrbách ti hřměla, sirotě,
pojď k otci, klid měj v hrobu samotě,

Teď blaženost svou měj,
kde prodlíš změny nestíhne tě hnět,
smrt přemohla zde láska, duše, sleť,
ku Bohu svému spěj!


Přátelství

1. června 2007 v 19:14 | Karel Hlaváček |  Poezie
V noci kdys, pohan, cválal jsem k Severu na ohnivém oři,
když silný proud Tvého již světla mne zasáhl v temnotách, druhého Pavla,
ve Tvé bych uvěřil Umění...Čekal jsem, až nebesa vzhoří
a jitro až na zprahlé rety mi kouřící rosu Tvých modliteb navlá.
Tajemné přátelství naše se stisknutím rukou snad neuzavřelo,
to chytlo v nás náhle kdys tajemnýmvzepláním sourodých fluid,
hranolem písně Tvé světlo mé v sítnici vidmem se chvělo
a bolestně bodalo, kdykoli Tvému jsem vlivu chtěl v ústraní ujít...

Sepnuté ruce když první Tvůj pozdrav pak z dálekmně ovál
a slunce Tvé vyšlo a zrak můj v něm s Tvojím se zvědavě zkřížil,
okamžik ten mne svým šlehnutím provždycky atropinoval,
jak oko své v tajemství Tvého jsem Zjevu takdychtivě vhřížil...
Hvězdy v něm chytaly, ohniska světů v něm gravitovila
a uprchlých staletí šumot v něm, zázračným dotykem probuzen, hýřil,
hlasy v něm vznikaly, ztichaly, nade vším vichřice vála
a modravý paprsek Tajemství mlhami středem až k srdci mi mířil.

Nechej mé Písni se sněžiti na Tvojich Islandů ledu
a na Tvé pustině v postních dnech hnísti si mystickou manu,
k měděným branám Tvých Emaus ať poutník pak vyslán jdu bledý
a v žlutém večeru před nimise svojí skleněnou flétnou ať stanu
s výkřikem: Čistý můj hlas je týž - prostorem nesmíšen zalét -
mohl bych bych dojíti v domě Tvém účasti jednoho z virilních hlasů?
Nesu Ti víno, jež v slujích mých vápenných zrálo již sta let
na kovových deskách, bys hluboké Tajemství zrájících vyryl v nich klasů...

Potom zas vejdu v golf, který v Tvůj přístav mou flotilu vnesl,
- a struny mých viol by v kajutách zahrály na odchod ve Spoluznění -
na stěžen, zatím co na vody černý mrak motýlů klesl,
já vyvěsím výstražnou svítilnu, aby mi svítila zase až do rozednění...
Tajemné přátelství naše se stisknutím rukou snad neuzavřelo,
to chytlo v nás náhle kdys tajemným zapláním sourodých fluid,
krystalem písně Tvé světlo mé na pltně duše se chvělo
a bolestně bodalo bodalo, kdykoli Tvému jsem vlivu chtěl v ústraní ujít...

Smrt

1. června 2007 v 19:09 | Jiří Wolker |  Poezie
Smrt jsou jenom bílá boží muka

na rozcestí, v poli.

Dlouhá cesta utrmácí,

nohy bolí

oči jako smutní ptáci

na trávník se posadí,

ruce zemi pohladí.

Pro člověka

je zem jako postel měkká.

Usneš-Nebe vyzvání

klekání,

kraj je bílý jako z mléka,

srdce pije, hlava leží,

oblaka jdou bez otěží,

nebe táhnou za sebou.



Potom

nad tebou a křižovatkou

velké světlo rosvítí se.



Divem ztichneš jako pěna.

A v tom světle políbí se

muž a žena.



To už ani ve snu není,

to je spíše probuzení.