Smrt

1. června 2007 v 19:09 | Jiří Wolker |  Poezie
Smrt jsou jenom bílá boží muka

na rozcestí, v poli.

Dlouhá cesta utrmácí,

nohy bolí

oči jako smutní ptáci

na trávník se posadí,

ruce zemi pohladí.

Pro člověka

je zem jako postel měkká.

Usneš-Nebe vyzvání

klekání,

kraj je bílý jako z mléka,

srdce pije, hlava leží,

oblaka jdou bez otěží,

nebe táhnou za sebou.



Potom

nad tebou a křižovatkou

velké světlo rosvítí se.



Divem ztichneš jako pěna.

A v tom světle políbí se

muž a žena.



To už ani ve snu není,

to je spíše probuzení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama