Vampires 1.díl

13. července 2007 v 21:06 | Metalistka
Lence bylo zrovna sedmnáct let.Moc ráda četla a neměla žádné kamarády.Hlavně kvůli jedné věci.Hrozně často chodila do opuštěného lesa na konci města.Byl to velice hustý a starý les,plný jehličnatých stromů.Lidé z města se báli chodit do něj,byla totiž známá historka,že ten,kdo toho lesa vejde,už se zněj nevrátí.Lenka tomu nevěřila,bylo to její oblíbené místo.Lidé se jí divili,nevkročili by tam za nic.Ve městě se taky dříve šířila legenda,nebo spíš báje,že jednou tam vešla nějaká dívka a ocitla se někde jinde,v úplně jiné civilizaci.Lenka si myslela že je to jen výmysl a nevěřila tomu ale její matka ji několikrát zakazovala tam chodit.Ale nebylo jí to co naplat,jako by to říkala do větru.Přála si,aby si Lenka našla pravé kamarádky a aby neseděla jen v knihách a chodila po lese.Měla sice kamarádku Zuzanu,ale ta se na ni vykašlala,protože se bála jít do toho zapovězeného lesa..Zůstala tedy zase sama a bez přátel.A tehdy se to stalo.Šla zrovna do lesa,protože se cítila zase samotná a osamělá.Nevěděla kudy jít,tak šla stále hlouběji a hlouběji.Byla tam dost velká tma a přemýšlela jaké jsou tu vlastně zvířata.Byli tu netopýři,to věděla jistě.Možná nějaké ty lišky.Ale co když i vlci a medvědi?Ale to by je už přece někdy viděla. Bylo už kolem sedmé hodiny večer a tu Lenku něco napadlo.Přespím tu,říkala si v duchu.Lenka si udělala oheň,dlouho se do něj dívala a nakonec usnula.
Zdál se jí divný sen.Byla na nějakém poli a nevěděla kudy má jít aby se dostala pryč. Ať šla kudy chtěla tak se nemohla z toho pole dostat.Dál už nic jen tma.Vzbudila se a nevěděla,kde je.Pak jí došlo, kde zůstala a znovu si lehla.
Začalo se rozdenívat.Lenka pomalu rozevřela oči a vztala.Rozhlédla se,po poli ze sna nebyly nikde ani stopy.Vzala svých pár věcí a pomalu se vydala lesem. Šla dlouho dobu,posadila se na spadný kmen stromu a odpočívala.Ale v tu chvíli ji ozářilo světlo.Se zamhouřenýma očima se pomalu vydala k původci toho světla.Šla pořád dál a dál ale konec se nepřibližoval.Už to chtěla vzdát,ale všimla si něčeho.Malá skleněná koule,z které vycházelo ono zvláštní světlo.Přiblížila se. Nevěděla,jestli se toho má dotknout. Byla zvědavá,co se stane.Pomalu natáhla ruku a.....
Otevřela oči.Posadila se a rozhlédla se.Byla tam kde ve snu.Na poli.To je snad jen sen,pomyslela si. Stoupla si a opravdu,věrná kopie jejího snu.V dálce uviděla malý kopec,na kterém něco stálo. Vypadalo to,jako nějaký starý,polozbořený zámeček. Vydala se k němu. Šlo se jí čímdál tím hůř,ale nakonec se k němu dostala.Obešla ho a potom se odhodlala jít dovnitř.Opatrně otevřela vrzající dveře.Díky mírnému větříku,kderý se dostal dovnitř,na ni vylatěla obrovská vrstva prachu. Kýchla a šla dál.Pomalým krokem vešla přes malou chodbičku do haly.Krásný,stříbrný lustr byl obalený prachem.Vysoké,starodávné schody se táhly od levých dveří do druhého patra.V rohu nad schody si Lenka všimla netopýra a ten si nejspíš všiml jí.Rozevřel křídla a spustil se za ní.Ona začala utíkat,ale zakoupla o ulomenou nohu židle.Spadla a netopýr se začal nad ní vznášet. Zavřela oči a čekala co se stane.Ale nic.Znovu je otevřela a viděla,že netopýr sedí na krbové římse.Vstala. Přiblížila se k němu. On se na ni vztekle podíval a znovu roztáhl své křídla.Lenka se od něj začala vzdalovat až dostala k hlavním dveřím.Nešly otevřít.Začala s nimy lomcovat,ale pořád nic.Přiběhla ke druhým.Otevřela je,vlezla do nich a zabouchla dveře přímo před netopýrem.¨Jenže on proletěl dveřmi.Snažila se jít dál,ale narazila do zdi.Byla jen v malé komůrce.Netopýr jí přistál na rameni. Se strachem v očích se na něj podívala. Není to netopýr...je to upír,došlo jí. Jako by jí četl myšlenky se na ni podíval a zahryzl se jí do krku...
Seděla tiše v komůrce. Upír již odletěl a ona se bála jít zpátky do místnosti. Ale odhodlala se. Zdvyhla se a otevřela dveře.Už to nebyl ten hrozný rrozpadající se zámek. Nikde nebylo ani smítko prachu,stříbrný lustr se jen leskl a svíčky na něm vesele plápolaly.Na schodech byl spuštěn nádherný,rudý koberec.Sedačka byla stejně rudá jako koberec.Zavřela dveře a uviděla vysoké křeslo. Vydala se k němu. "Tak už jsi tady" ozvalo se z křesla.Tak nádherný hluboký hlas ještě neslyšela.Dotkla se křesla,bylo jemné a lesklé.Šla před něj,aby viděla kdo k ní mluvil...v křesle seděl vysoký,krásný můž.Jeho černé vlasy měl rozpuštěné,část přehozenou přes rameno.Sahaly až někam po jeho pas.Na sobě měl černý plášť až pozem.Někoho tak krásného nikdy neviděla.Jeho tmavě hnědé oči se na ni podívaly.Jejich oči se setkaly.Ale ona uhla.Nevydžela to tak dlouho.
Ukázal jí na křeslo vedle něj.Sedla si.Pohlédl na ni. Citila jeho pohled ale nepohlédla na něj. Otečil se zpátky a podível se z okna,které se před ním rozprostíralo.Pak vstal,došel k jejímu křeslu a pomalu ji chytil za ruku.Cítila jeho chlad.Ale cítila,že i ona chladne.Pomalu se z ní stává to co je on.Pomalu,držíc za ruku,ji zavedl po schodech do pokoje.Otevřel pomalu dveře a vešel dovnitř. Stála před dveřmi.Otočil se,pohlédl na ni a ona se vydala za ním.V místnosti byla velká manželská postel s nebesi,naproti ní se rozprostírala rudě natřená skříň.V rohu byl stůl a židle.V druhém rohu bylo obrovské zrcadlo.Přešel k němu a pobýdl ji,aby šla za ním.Stoupla si vedle něj a podívala se do zrcadla.Viděla tam jen sebe.Ale najednou se začala pomalu,ale jistě strácet...až nakonec tam neviděla ani sebe. "Stala se z tebe upírka" řekl jí. Vylekaným pohledem se na něj podívala. Opět se jejich pohled spojil. Viděla v nich jistotu...on v ní odevzdanost.Pomalu se oklonila a sedla si na postel. "Nechám tě tu,musíš si odpočinout" řekl jí a odešel.Lehla si a naposledy se podívala směrem s zdcadlu.Potom usnula....
Ráno vstala s úsměvem,ale jen co spatřila místo kde je,úsměv zanikl.Pohledem zajela k zrcadlu,ale nic se nezměnilo.Stále se neviděla.Pořád tomu nemohla uvěřit,po tváři jí začala stékat slza. Utřela ji do rukávu a pomalu se přemístila ke stolu.Ležel na něm jen čistý pergamen a inkoust. Nic co bych teď potřebovala,pomyslela si.Otočila se a všimla si té obrovské skříně.Otevřela a ji. Byla ohromena. Visely tam krásné ,krajkované,rudočerné šaty. Vzala je a oblékla si je.Padly přesně na ni. Vyšla z místnosti a šla po schodech dolů za svým hostitelem.Seděl tam,kde den předtím. Zamyšleně pozoroval ze svého křesla něco,co šlo vidět jen z toho okna.A nejspíš jen z té židle. Ona včera nic neviděla. Uslyšel její kroky a otočil se na ni.Jeho chladný pohled začal roztávat,když ji vidět v šatech ze skříně. "Je pro mne pocta,že sis oblékla tyto šaty" řekl a přiblížil se k ní. Usmála se a přistoupila. Dotkl se její tváře.Už jí nepřipadal tak studený...už byl stejný jako ona.Usmál se na ni a ona uviděla jeho bílé špičáky.Přejela si jazykem po zubech a ucítila je.Už je opravdu jako on.Chytil ji za ruku a odvedl ji opět do křesla. Posadila se do něj. Už ale to ale nebylo takové jak předešlý den.Nemohla ten pocit popsat.Cítila se v tom křesle skvěle...nepopsatelně skvěle.Podívala se z okna ale nic neviděla. Všiml si jejího pohledu a začal na ni mluvit... "Zítra tu celý den nebudu",řekl a pokračoval, "celé můj zámek ti nechám na starost.Můžeš si ho zatím celý projít. Vím,že když ti zakážu někam chodit,tak tam půjdeš.Proto je to na tobě,pokud se ti něco stane,můžeš si za to sama." domluvil.Pohlédla do jeho očí.Byl v nich vidět strach.Strach o ni.Nečekaně ten pohled přerušil on.Odešel z místnosti a nechal ji tam samotnou. Začala se cítit osaměle. Prošla celou místností a usadila se na pohovku.Podívala se na jeho křeslo.Něco ji z něj přitahovalo,ale něco odpuzovalo.Natáhle se a usnula.Odpoledne se probrala.Nepocítila vůbec pocit hladu. Na stole byl položený pohár červeného vína. Vzala ho a napila se.Chutnalo výtečně. Vypila ho celé a potom odešla zpátky do své komnaty,nahoru.Sedla si za stůl.Její ruka uchopila brk a namočila ho do inkoustu. Pozdvyhla ho nad papír. Netušila,co má napsat. Proč by měla něco psát. Dala jej zpátky a přešla k zrcadlu. Nic se nezměnilo. Neviděla se. Z očí se jí začali řinout slzy. Nemohla je zastavit.Takhle nemohla žít.Lehla si a usnula....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama