Vampires 2.díl

13. července 2007 v 21:07 | Metalistka
Další den spala dlouho. Šla dolů a vzpomněla si,co jí její hostitel říkal.Dnes mohu dělat co chci,pomyslela si. Prošla si celé druhé patro,ale neobjevila nic zajímavého.Místnosti byly poloprázdné,byla v nich jedině nějaká židle.Dole nebylo taky nic zajímavého. Až na to křeslo. Se špatným pocitem se k němu přibližovala.Usadila se do něj.Byl to krásný pocit. Pak ale pohlédla z okna. Vyděsila se. Obrovská černá brána a černý plot. Za ním šly vidět hroby a kříž.Utekla z křesla a posadila se na schod.Musím se na to jít podívat,říkala si. Otevřela hlavní bránu a vydala se po malé cestičce do zahrady.Předtím tu nic nebylo.Jen prázdno.Rudé růže lemovaly její cestu a vůně zahrady byla omamující.Ona se tím ale nedala zmást a pokračovala dál. Prošla kolem malé studánky, potom obešla obrovskou sochu létající nestvůry. A od ní uviděla onu černou bránu.
Opatrně šla k ní.Otevřela ji a vešla. Patnáct hrobů,seřazených podle úmrtí. V prostředu malého hřbitovu stál kříž.Přes jeho ramena byla omotána rudá stuha. Zvědavost jí přemohla a zatáhla za ni. Uslyšela skřípání a uskočila.Pod ni se otevřely padací dveře. Se strachem vlezla dovnitř. Zavřela za sebou a sestoupila po schodkách až do podzemí.Uslyšela křik.Ženský křik. Posunula se dál a všimla si mříží.Na každé straně bylo pět zamřížovaných místností.Napravo,nalevo i před ní.
Podívala se do první. A nemohla uvěřit svým očím. Dívka,ve stejných šatech jako měla ona, ruce měla řetazy zavěšené.Byla bledá a velice hubená.Podívala se do dalších místností. Všech patnáct dívek měly stejné šaty a byly všechny řetazy přikované.Jedna se na nic podívala smůtným pohledem. Chtěla promluvit,otevřela ústa...ale nic se z nich nevydalo.Jen viděla stejné tesáky jako měla ona sama. Dívka se pokusila znovu promluvit. A tentokrát se jí to podařilo. "Uteč dokud můžeš..." řekla chraptivě, "...nebo skončíš jako my....budeš jeho šestnáctá vězenkyně...jako my všechny...celou dobu je doma...chodí za tebou...až to nebudeš čekat zaútočí..a přivede tě sem..." . Začala se smát . Rozléhal se celou místností. To snad ne...říkala si Lenka a utíkala zpátky ke zveřím. Ale tam už na ni čekal její krásný hostitel. "Věděl jsem že tady budeš," řekl jí a chytit ji za ruku. "Kdyby jsi sem nešla,ušetřím tě!Ale protože jsi tady,tak ti budu muset udělat to co jim" řekl a ukázal na ně.Odtáhl ji do místnosti,která byla za ní a nikdo v ní nebyl.Ruku,za kterou ji držel přidělal řetězy.Potom to samé udělal i s druhou. "Budeš tu stejně jako ony," zopakoval jí. Naposledy se na i podíval. Podlehl její kráse. Políbil ji a rychlým krokem se vytratil. Začala brečet...slzy jí stékala po lících a kapaly na zem. Ostatní dívky se jen výsměšně dívaly.....
Uběhlo několik dnů.Pořád byla na jednom místě,stejně za ruce připoutaná...Tak to pokračovala další dny,další týdny....Už to mohl být i rok.Celý den se jen dívala po své cele.Něco ale ucítila. Kouř. Začal hořet zámek...oheň se dostal až po hřbitov.Kříž začal hořet a tíms e oheň dostal až do podzemí.K upírkám nalevo se dostal oheň a zničil je.To samé se stalo těm napravo.Ty,které byly naproti ní uhořely stejně jako ostatní.Jen k ní se oheň nedostal a ani se k ní nepřibližoval. V ohni se začala vytvářet lidská tvář.Nakonec z ohně vystoupila dívka.Přistupovala k Lence.Ohnivými dlaněmi se dotkla řetězu a zničila ho.Tak ji osvobodila. "Běž,dítě,běž" volala na ni,když už utíkala po schodech.Vyskočila a na dveře spadl hořící kříž.Rozběhla se,utíkala z kopce co nejrychleji mohla.Vyčerpaně spadla do trávy a dívala se,co z onoho zámku zbylo.Teď vypadal tak,jak když ho viděla poprvé. Jen zřícenina.
Co teď,začalo se jí vrtat v hlavě.Vrátit se a podívat se dovnitř nechtěla.Pomalu se začala vracet na onu louku, kterou už viděla ve snu a poté se po ní prošla. Za chvilku už byla tam,posadila se na velký kámen a začala přemýšlet.Kudy se dostanu domů,to nejčastější byla otázka.Svítící koule jako by zmizela z povrchu zemského.Ale co se stane když přijdu domů a uvidí co se ze mne stalo? Co udělají?Zabijí mne? Otázky se jí míhaly hlavou.Na žádnou nedokázala odpovědět.Pomalu se začalo stmívat a měsíc se dostával na své místo.Udělala si oheň a natáhle se u něj.Něco se stalo,začala cítit teplo.Za celou dobu pobytu na zámku nic takového nepocítila,i když stála u krbu.Přistoupila blíž k ohni.Její bledá upíří kůže začínala dostávat lidskou barvu.Dotkla se svých zubů a cítila,že ony ostré špičáky zmizely. ,Kledba se prolomila´,zablesklo jí v hlavě. ,Už nejsem upír,jsem zachráněna.´ Lehla si a okamžitě usnula.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama