Vampires 3.díl

13. července 2007 v 21:07 | Metalistka
S východem Slunce se vzbudila,zamířila k blízkému potůčky a opláchla se.Zamyslela se nad událostmi posledních dnů. Kdo vlastně byla ta ohnivá žena?A žije ještě její tajemný upíří hostitel?Bála se,že se ji pokusí vyhledat.
Začala pociťovat hlad. Přešla zpátky k ohništi a založila oheň.Uviděla mrtvého králíka. Vzala ho a pomalu si ho opékala.V ohni viděla tvář její ohnivé zachránkyně.Usmála se na ni a úsměv byl opětován. Potom zmizela.Lenka dojedla, a vydala se dál,hledám odpovědi na své otázky.První den se nedostala moc daleko,asi dva kilometry od zámku. Tam přespala. Další den pokračovala ve své cestě a tak to trvalo dva týdny. Patnáctý den se dostala k ohnivým kráterům,které ohraničovaly vchod do nějaké záhadné jeskyně. Vydala se tou cestou. Kolem ní se plazili hadi,pavouci,ještěrky a štíři.Ale nebála se.Věděla,že jí to nic neudělá.Doufala...
Na obou stranách vchodu do jeskyně byly sochy efrítů.,Možná že jsem správně´pomyslela si.
Vešla dovnitř. Upřelo se na ni tucet pohledů ohnivého lidu efrítů. Pak na ní spočinul pohled jejich nejvyšší.Ohnivé královny,která ji zachránila ze spárů upíra i ohně. S úsměvem se k ní vydala. Před jejím trůnem se jí poklonila. "Ty se mi klanět nemusíš,milé dítě," řekla jí.Lenka se postavila a královna se s ní přesunula do jiné místnosti.V té nikdo nebyl. "Jsem ráda že jsi tady," začala ,
"určitě chceš vědět něco o upírovi ze zámku,že?" Lenka jen přikývla. "Ten zámek tam několik set let. Vládce tohoto zámku se jmenuje Hrabě Euriuss. Snažil se získat šestnáct dívek a nechat je zavřené ve svém podzemním žaláři. A to se mu povedlo.Něco důležitého ti ale musím říct... Všech šestnáct omámil svou neskutečnou krásou. Všechny si daly stejné šaty jako jsi měla ty a jaké máš stále na sobě.Všechny nechal v zámku a dělal že je pryč.A přitom je sledoval.Čekal než sejdou pod hroby.Tam je uvěznil. Protože jsi byla šestnáctou,jeho plán dosáhl dokonalosti. Jeho síla se znásobila šestnáctkrát,což je taky magické a velmi silné číslo. Odletěl ze svého zámku a sám ho podpálil. Netušil,že pro tebe přijdu já. Dostal se do své pevnosti zabudované na jižní straně hory Skllimbef. Tam se musíš vydat." Tímto slovem dokončila své vyprávění. Ohnivá slečna ji zavedla do pokoje.Tam se Lenka vyspala a druhý den se opět vydala na svou dalekou cestu.
Putovala nejméně měsíc,až se dostala k pohoří Wihnners. Podle instrukcí slečny ohnivé se dostala až k samotné hoře Skllimbef. A uviděla Euriussovu pevnost. Byla až na samém vrcholu hory.
Obešla celou horu a uviděla malinký vchod.vlezla do něj a pak šla po nekonečných,točících se schodech až do pevnosti.Po hodině pochodu se dostala do dlouhé,temné chodby.Po stranách byly přidělané pochodně,ale dělaly jen malé světlo.Chodba vypadala hodně dlouhá,ale ukázalo se, že to byl jen klam. Na konci byla za chvilku.Zabočila doprava a uviděla svého upíra.Teď už k němu nepociťovala to co předtím.Nenáviděla ho.A přitom ho milovala.Přišla k němu a on se otočil. Jejich oči se zase spojili. "Když se ke mně přidáš,budeme neporazitelní." řekl jí. O krok od něj ustoupila. "Nevěřím ti," odpověděla , "Chceš mne jen využít a pak bys mne zabil." "Proč bych to dělal," zněla jeho odpověď , "Pustil bych tě na svobodu." Bylo jí to ale jedno.Nenávist přemohla lásku. Ucítila oheň v ruce.Podívala se na něj a v pravé ruce se jí oběvil měč. Nečekala. Přistoupila k němu a bodla...jenže marně,její úder byl odražen. Hrabě vytáhl z pod pláště dlouhý černý meč. Zkusila to ještě jednou. Opět úder odrazil. Začala s ním šermovat,i když meč držela poprvé v ruce.
Souboj byl nekonečný.Hrabě nevypadal vůbec unavaný,zato Lenka už sotva stála. Stáhla svůj meč. Hrabě udělal to samé. Pohlédla na něj a rychlostí blesku ho mečem zasáhla do srdce. Z jeho pohledu bylo vidět že to nečekal. Spadl na zem.Naposledy vydal slova... "Miloval jsem tě..," začal , "ale musel jsem docílit tohoto kouzla.Kdybych to neudělal,porazila bys mne první ranou.Ale ty jsi to zvládla i tak.Jsi úžasná..." naposled zvedl ruku a dotkl se její tváře.Byl ledový.Umíral. " Nikdy na tebe neapomenu." řekla. Z okna přivál čerstvý vítr a z hraběte se stal jen prach. Ten vítr odvál bůhví kam. "Promiň...," řekla a podívala se z okna,na vítr nesoucí prach daleko za hory. "Nenávist zvítězila." sedla si na okno a zašeptala , "Taky jsem tě milovala."Slezla z okna a usadila se do jeho křesla.Usnula v něm.Ráno se vydala na cestu zpátky. Několik měsíců jí trvalo než se dostala na pole u zámku. Bylo brzo ráno když tam dorazila. Z nedalekého místa se začala řinout silná záře. Přišla až k ní a poznala křišťálovou kouli,kterou viděla už na začátku své poutě.Dotkla se jí a dostala se zpátky do lesa. Podívala se na sebe. Šaty měla pořád na sobě. Vydala se domů.
Po půl hodince stála u branky svého domu.Vešla dovnitř. Zavolala. Uslyšela kroky.Otočila se a spatřila svého otce. Objala ho a ten ji zavedl do obývacího pokoje.Tam byli všichni ostatní,její matka, sestra i bratr. Sedla si k nim. Už byla v bezpečí. Byla doma.....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama