Deník společenstva:-)

GLUM

26. listopadu 2006 v 13:15 | Metalistka
GLUM
--------------------

Den první: Zašel jsem na setkání Anonymních Perverzních Hobitofilů v
Mlžných
horách. Ukázalo se, že to na mě Sauron narafičil. Blbý Sauron.

Den pátý: Skřeti mě drží v Barad Dur. Donutili mě dívat se na
,Delfína
Filipa' pořád dokola, abych jim prozradil, kde je Prsten. Hnusné metody
mučení, za ty roky vymakané. Nevzdám se. Zůstanu silný.

Den šestý: Skřeti změnili taktiku - pouštějí mi pořád dokola
,Fakultu'. To
se nedá vydržet. Řekl jsem jim, kde je Prsten.

Den osmý: Utekl jsem z Mordoru. Vyrazil jsem do Kraje. Velice zklamaný,
že
se za posledních pár týdnů nikdo neodpověděl na můj inzerát v Týdeníku
Kraj.
"Bezzubé, smrduté stvoření hl. modrookého kudrnatého hobita. Musí
mít rád
tmu, mazlení se šperky a oslovování sebe sama ve třetí osobě.
Nekuřák."

Den desátý: Konečně jsem v Roklince narazil na Toho, kdo nese Prsten,
ale
nemůžu se k němu dostat, protože je pořád naložený ve vaně s takovým
udělaným chlápkem a od té doby, co jsem se musel třistakrát dívat na
ten
film o delfínech, se bojím vody.
Fuj, jahody. Nesnáším jahody.

Den jedenáctý: Pokus dostat se na Elrondovu Radu zamaskovaný jako živý
plot
nevyšel. Ten protivný Glorfindel mě zavřel do skříně a tam jsem musel
trčet
kolik hodin, než si Elrond před zrcadlem vyzkoušel všechny Arweniny
šaty.
Mumlal přitom něco o tom, že Legolas vůbec není nejhezčí ze všech. Kde
jsou
ty doby, kdy chlapi byli chlapi, trpaslíci byli trpaslíci a elfové nosili
kalhoty. I když Legolasova kombinace vysokých bot a sukně má něco do
sebe.

Den třináctý: Odešel jsem z Roklinky, jdu za Společenstvem. Poslal
jsem
Elrondovi anonymní dopis, že mu fialová nejde k pleti. Nejspíš uslyším
jeho
vzteklý řev až k Rohanské bráně.

Den patnáctý: To je neuvěřitelné, že pořád ještě používají tu starou
hlášku
o ,Gondorském rohu'. Pamatuju, jak Správce zrušil původní plán na
Gondorský
xylofon kvůli rohu, který stejně vypadá divně. Nevím proč.
Isildurův dědic má smůlu, že nemá Gondorský roh (a hobity nijak
nezaujalo
jeho strniště), protože evidentně jede po Frodovi. Sam ho zabije,
jestli si
něco zkusí.

Den třicátý: Děsná zima na Caradhrasu. Všichni chtějí nést Froda
nahoru.
Nikdo nechce nést mě. Zašil jsem se k Legolasovi do batohu, ale nedělalo
mi
to dobře na žaludek. Je mi zle ze všech těch elfích vodiček na vlasy.
Doufám, že si ničeho nevšimne.

Den třicátý první: Děsná tma v Morii. Legolas si pořád stěžuje na svůj
batoh
a na vlhký vzduch, že mu škodí na pleť. Gandalf mu dal do vlasů
žvýkačku,
když se nedíval. Typický Gandalf. Vždycky má u sebe žvýkačku.

Den třicátý třetí: Setkal jsem se s Balrogem v jeho útulném podzemním
mládeneckém hnízdečku. Balrog byl velice sklíčený. Pořád mu na
Gandalfovi
záleží. Řekl jsem mu, že nejlepší by bylo si to vyříkat, vysvětlit
Gandalfovi, že i když jsou každý úplně jiný, mají jiné hodnoty a jiný
životní styl, jejich vztah není úplně vyloučený. Balrog řekl, že mu to
zní
jako prázdné kecy Nového Věku. Řekl jsem mu, ať nechá být Druhý Věk a
začne
žít teď.

Den třicátý čtvrtý: Rozhovor mezi Gandalfem a Balrogem nedopadl
dobře,
nakonec oba zahynuli. Asi přece jen nemám talent na dohazovače. Pozoroval
jsem hobity, jak se objímají na skále. Mě nikdo obejmout nechce, jenom
proto, že jsem znetvořený a slizký, to není fér. Gimli taky nevypadá
nic moc
a Boromir ho mačká jak pominutý.

Den třicátý šestý: V Lothlorienu. Zkusil jsem ty ostatní hobity, co
vypadají
jeden jako druhý, odlákat od Toho, kdo nese Prsten. Rozstrkal jsem kolem
mrkve, ale všechno pokazil Legolas. Posbíral je a udělal si z nich pleťovou
masku. Aragorn mu řekl, že je mu trapné, když je spolu vidí a Legolas
má na
obličeji vrstvu strouhané mrkve. Legolas namítal, že nikterak nemládne.
Aragorn podotkl, že koneckonců ani nestárne.

Den třicátý devátý: Nikdo si mě nevšímá. To nevydržím. Vyrazím za Tím,
kdo
nese Prsten do Mordoru. Možná až mu ukousnu prst a seberu Prsten, dá
si
konečně říct a půjde se mnou na večeři. Musím ale napřed vymyslet, co
se
Samem.

Send by Hovie

ELROND

26. listopadu 2006 v 13:15 | Metalistka
ELROND
---------------------------

Den 1: Nepříjemná roztržka s Isildurem Jako by nestačila ta jeho
perverzní
hobitofilie, ještě si nedá říct a nosí ty křiklavé zlaté šperky.
Potvrzuje
moje podezření, že lidé jsou nejenom nejslabší rasa Středozemně, ale
taky
nemají vůbec cit pro doplňky.
Mmch: Velká bitva, vyhráli jsme. Sauron poražen. Rabovali jsme v Barad-dur,
ale nebylo tam nic pěkného, co by stálo za to vzít si domů. Sauron
rozhodně
ujíždí na černé a oškubaném vzhledu. To nemusím.

Den 3: Isildura přepadli skřeti. Říkal jsem mu, že jeho špatný vkus
přitáhne
jen samé mizery.

Den 200045: V Roklince je taková nuda. Rozhodl jsem se, že uspořádám
radu a
pojmenuju ji po sobě. Pozvu všechny vhodné muže ve Středozemi, co
nemají na
víkend lepší program. Jsem dobrý!
Doufám, že nepřijede Legolas. Ještě jsem nezapomněl na ten večírek ve
Druhém
Věku, kdy se tak záhadně ztratil s pěti litry mé oblíbené pěny do
koupele,
lahví olivového oleje a třemi z těch drobných hobitů, pro které měl
takovou
zvláštní slabost Isildur.

Den 200048: Do háje. Legolas první potvrdil, že přijede. Kdyby aspoň
nepsal
na tom navoněném růžovém papíru, ze kterého dostávám rýmu. Nicméně se
nabídl, že přiveze Dostihy a sázky. Když vezmu ještě tu diskotékovou
kouli,
co jsem si půjčil od Saurona tehdy v Prvním Věku, mohl by to být
docela
dobrý mejdan.

Den 200050: Nemilé překvapení. Gandalf se zastavil, evidentně aby si
postěžoval na rvačku, co měl se Sarumanem. Neposlouchal jsem ho -
copak jsem
nějaká linka důvěry? Proč se svými problémy všichni chodí zrovna za
mnou?

Den 200051: Gandalf nechce hrát Dostihy a sázky a nechce ani, aby se během
Rady hrála polka. Trvá na tom, abychom jenom seděli a mluvili o osudu
Středozemě, porážce zla, bla bla bla. Nechápu proč to máme všichni
odnášet
za Isildurovu posedlost šperky.

Den 200059: Gandalf mě donutil vrátit Sauronovi tu disko kouli. Řekl
mi, že
si mám ujasnit priority. On má co mluvit - on přece oblboval všechny
tím
svým oblíbeným trikem s kloboukem. Glorfindela to hrozně vyděsilo,
pořád
vzlykal a nebylo možné ho utišit, až pak pořádnou dávkou hobitího
koření. Ti
mladí elfové houby vydrží.

Den 200061: Konečně se sjeli všichni na můj večírek - no dobře, myslím
na
Tajnou Radu. Poflakoval jsem se kolem, abych se nějak zabavil a narazil
jsem
na toho nejmenšího hobita. Napřed jsem si myslel, že je to nějaká
dekorace
do trávníku, ale brzo se ukázalo, že na to je moc živý. Říká, že se
jmenuje
Pipin. Možná Isildur s těmi hobity nebyl tak úplně vedle.

Den 200068: Tak a kdo vypotřeboval všechnu moji jahodovou pěnu do koupele?
Určitě to nebyl Aragorn, když se podívám, v jakém stavu má vlasy.

Den 200071: Hlasité hihňání a cákání z koupelny v prvním patře. Nikdo
se tam
nemůže dostat. Legolas v hale nacvičuje ty svoje teploušské triky,
Boromir
se fláká kolem zlomeného Narsilu a doufá, že se objeví Aragorn, a
Gandalf
ještě pořád brejkuje v novém špičatém klobouku. Zkusil jsem se zašít
do
zahrady, ale někdo vyryl všechnu mrkev. Copak tady nebude nikdy klid?

Den 200072: Nedovolil jsem Arwen přijít na Radu, protože by si určitě
všimla, že jsem si půjčil její čelenku. Stejně mi sluší víc.

Den 200075: Rada velice nudná. Musel jsem několikrát velice dramaticky
říct
"OSUD", ale obávám se, že na Toho, kdo nese Prsten, to moc
dojem neudělalo.
Měl plno práce, aby se vyvlíkl z Aragornových narážek. A. pořád
předhazoval
ten svůj meč. Měl by si dát bacha. Sam ho zabije, jestli si něco
zkusí.
Chtěl jsem si udělat radost a vyzkoušet si ty krásné Arweniny fialové
šaty,
ale asi mě někdo špehoval, protože jsem zaslechl nějaké hihňání ze
skříně na
smetáky. Nevím, co je tu tak směšného - v těch fialových šatech
vypadám
skvěle!

Den 200076: Společenstvo zítra odchází. Rozhodl jsem se, že se na
rozloučenou trochu projdu s Pipinem po Roklince. Mezitím se ty fialové
šaty
úplně vytahaly. Doufám, že si toho Arwen nevšimne - je na svoje věci
hrozně
háklivá a od té doby, co zavřeli Rohanskou Bránu se takové šaty asi
nedají
sehnat.
Pipin mi řekl, že mi fialová sluší. Jsem dobrý!

ARWEN

26. listopadu 2006 v 13:14 | Metalistka
ARWEN
-------------------------

Den první: Dnes jsem se rozešla s Aragornem. Chtěl mi dát k Valentýnovi
hliněnou dýmku a pár šípů. I když jsem mu jasně řekla, že chci noční
košilku. Poslala jsem ho pryč z Roklinky.

Den druhý: Sama a nudím se. Neměla jsem Aragorna posílat pryč. Co na
tom, že
chtěl, abych si v intimních chvilkách nasadila kudrnatou paruku a chodila
po
kolenou? Jiní lidé mají určitě taky tak divné úlety. Kdyby mě aspoň
zajímali
elfové, ale od toho debaklu s Glorfindelem tehdy ve Druhém Věku, když

obvinil, že napodobuju jeho účes, mě přestali bavit.

Den třetí: Někdo si zase zkoušel moje šaty. Jsou všechny úplně
vytahané.
Hlavně ty fialové.

Den šestý: Legolas se naštval, když jsem nadhodila, že si zkoušel moje
šaty.
Říká, že jsem zpochybnila jeho mužnost. Mužnost? O čem to mluví?

Den jedenáctý: Legolas se pořád ještě čuří. Říká, že si z něho
ostatní
elfové od toho incidentu se zkoušením šatů utahují. Říká, že ho
neberou
vážně jako muže. Asi neslyšel, jak o něm taťka posledně na Radě řekl,
že je
ten "nejteplejší teplý elf, co si to kdy hasil kolem". Nebo
to nepochopil,
je sice zatraceně hezký, ale chytrý už míň.

Den třináctý: Hrozně, hrozně, hrozně se nudím. Asi si vyjedu někam
pryč z
Roklinky za dobrodružstvím, nebo na nákupy.

Den sedmnáctý: Jela jsem do Hůrky. Ptala jsem se u Máselníka, jestli
viděl
Aragorna. Máselník řekl: "Co, toho perverzního hobitofila?" Řekla
jsem mu,
že asi myslí nějakého jiného Aragorna, syna Arathorna. On řekl:
"Je to ten
chlápek ,Ještě Nejsem Král!, ne?" Na to jsem neodpověděla. Někteří
lidi
nestojí za to, abych se nima bavila.

Den osmnáctý: Sleduju Aragorna už dva dny. Nikdy jsem vlastně neviděla
hobity zblízka. Celá ta záležitost s kudrnatou parukou a umělýma
nohama
začíná dávat smysl. Velice se zlobím.

Den dvacátý: Myje si vůbec někdy vlasy, když není se mnou?

Den dvacátý čtvrtý: Je to jasné. Aragorn je perverzní hobitofil. Jede
po tom
malém modrookém Frodovi. Sam ho zabije, jestli si něco zkusí.

Den dvacátý pátý: Odlovila jsem Sama, když hledal nějaké bylinky.
Vysvětlila
jsem mu přesně, jak je možné zabít chlapa jenom vidličkou a kusem
gumy.
Nasměrovala jsem ho k Aragornovi . a nic. "Ale my ho potřebujeme,
aby
ochránil Froda, elfí paní."
Tupý hobit. Na to nemám nervy.

Den dvacátý šestý: Nakonec jsem se rozhodla, že se o Aragorna postarám
sama.
Zrovna jsem se chystala mu podříznout ten jeho proradný krk, když mě
vyrušilo sténání Toho, kdo nese Prsten. Napadlo mě, že Aragorna
naštvu, když
toho mrňavého hrdinu trochu povozím na koni.
Ten malý hobitek je fakt docela roztomilý, čert ho vem!
Nemůžu uvěřit, že jsem tak vedle z hobita. Pořád si opakuju: "Drž
se zpátky,
nedostupná elfí princezno, drž se zpátky, nedostupná elfí princezno"
Zvlášť
nemůžu uvěřit, že jsem tak vedle z nazelenalého polomrtvého hobita.

Den dvacátý sedmý: Honí mě Prstenové Přízraky. Nuda. Vyrazím do
Roklinky.

Den dvacátý devátý: Nemůžu se dostat k Tomu, kdo nese Prsten. Sam se
pořád
motá okolo, plus načapala jsem Aragorna, jak slídí v křoví kolem
hobitích
pokojů. Tvrdil, že hledá kousek Narsilu, který někam založil.

Den třicátý: Hobiti jsou otravní. Problémy v kuchyni - došla mrkev.
Problémy
v koupelně - došla jahodová pěna do koupele. Problémy s Legolasem -
nenechá
mě jít na Radu, protože by tam potom nebyl nejhezčí. Taťka začíná být
nějaký
přetažený. Včera se mě celý přešlý ptal, jestli mu sluší fialová.
Řekla jsem
mu, že určitě ne, je přece podzimní typ.

Den třicátý druhý: Celý den jsem se procházela po mostě, abych jako
náhodou
potkala Aragorna. Bez obalu jsem mu řekla, že je hobitofil. Řekl mi,
že
Isildur byl perverzní hobitofil a on jenom chce svoji kariéru vybudovat
podobným způsobem. Řekla jsem mu: "Jsi Isildurův dědic, ne Isildur
sám." Na
to řekl: "Kdybys jenom byla o trochu menší a měla větší nohy."

Den čtyřicátý: To byla noc s Gimlim! Ty jeho copy! Ta jeho sekyra!
Jsem do
něho zblázněná. Už žádní hobiti, teď miluju trpaslíky. No, možná se
ještě
půjdu naposledy kouknout, jak Sam koupe Froda. Nakonec, ten klíč od
koupelny
jsem Aragornovi nečajzla z kapsy jen tak pro nic za nic.

SMÍŠEK

26. listopadu 2006 v 13:14 | Metalistka
SMÍŠEK
---------------------------

Den první: Dostal jsem se do problémů, protože jsem vystřelil rachejtle
na
narozeninovém dýchánku. Podezřívám Gandalfa, že vůbec nebyl tak
otrávený a
že to použil jen jako omluvu, abychom se my mladí hobiti celí zmáčeli
a
udřeli k smrti. Mé podezření se ještě prohloubilo, když se umývání
nádobí
proměnilo v leštění Gandalfovy hole a masírování Gandalfových nohou a
na
skákání v záhonu zelí bez šatů. Nechápu, koho se snaží oblbnout,
zvlášť s
tím masírováním.

Den druhý: Den začal slibně, když jsem našel mrkev, která měla ten
správný
tvar. Ještě slibněji to vypadalo, když Pipin šlohnul šest hlávek zelí,
dva
pytle brambor a tři kukuřičné klasy i když si myslím, že Pipin je víc
než
optimistický. Myslím že bychom dvě kukuřice zvládli, ale rozhodně ne
před
snídaní. Všechno šlo nakonec dolů z kopce, když jsme vrazili v
kukuřičném
poli do Froda a jeho věrného, byť trošku jednoduššího..........totiž
oddaného sluhy Sama. Ten zabránil Pipinovi muchlování s Frodem tak, že
jej v
okamžiku překvapení shodil dolů z kopce. Při pádu mrkev zlomena. Jsem
velmi
smutný.

Den třetí: Na cestě divočinou s Frodem, Samem a Pipinem. Pronásleduje
nás
skupina jezdců v předpodopních černých hadrech. Jak řekl Gandalf
"Šedý"
dříve, černobílý vzhled je tak staromódní. Rád bych věděl, jestli se
Frodo
vyhýbá ošklivému rozchodu a nebo žárlivým scénám. Slyšel jsem o velké
promiskuitě mezi hobity v Hobitíně. Já osobně bych do toho nešel.

Den pátý: Všechno jde od devíti k pěti. Když jsme se zastavili v
Hůrce,
přibrali jsme k sobě rebelantského a neupraveného člověka, který je
očividně
perverzní hobitofil. Ne že by mě někdo poslouchal. Trval na tom, abychom
všichni spali v jedné posteli v jeho ložnici namísto abychom se vrátili
do
svých perfektních pokojů. Pak se tam celou noc poflakoval. Beztak čekal
na
nějaký šílený hobití grupáč pod peřinami. Samozřejmě se nedočkal,
akorát
jsem musel pořád Pipina přidržovat za pás, aby se nevrhl přes Sama na
Froda.
Copak chce Pipin za každou cenu umřít? Vzbudilo mě nanejvýš nepříjemné
šimrání perverzního hobitofila. Řekl jsem mu ať táhne a on na to:
Včera v
noci jsi mluvil jinak. Po chvilce zmatku mi došlo, že si myslí, že
jsem
Pipin. Vysvětlil jsem mu to. Bylo mu trapně. Se slovy "jednou stejně
budu
král" se vypařil. Určitě bude. V tom případě já jsem elfí
královna z Temného
hvozdu.

Den sedmý: V Roklince. Šoupli mě do pokoje hned vedle koupelny. Celou
noc
se ozývá šplouchání. Podlaha je celá kluzká od jahodového mýdla.
Minulou noc
mě vzbudil Elrond, když se snažil vlézt za mnou do postele. Bylo mu
pěkně
trapně, když zjistil, že hobit, kterýho vojíždí pod peřinami není
Pipin.
Rozhodl jsem se, že si koupím jmenovku.

Den devátý: Slepil jsem mrkev speciálním elfím lepidlem. Ať žiju!!

Den jedenáctý: Souhlasil jsem, že půjdu na Výpravu, ale jen proto,
abych
dohlédl na Pipina. Také jsem zvědavý, jak to bude s Frodem, protože
Aragorn
po něm očividně jede. Sam ho samozřejmě zabije, jestli se o něco
pokusí.
Doufám, že se o něco pokusí.

Den patnáctý: Boromir nás učí bojovat s mečem. Typický člověk.
Opravdu
neprůhledné, když si háže meč do kalhot a chce po nás abychom mu ho
vytáhli.
Dneska pohladil Froda po vlasech a Aragorn mu málem ukousnul hlavu. Lidé
jsou tak zábavní. Načapal jsem Pipina jak šmíruje Elfa při jeho ranní
rozcvičce, ale podařilo se mi jej nalákat na baklažán. Nevím, co budu
dělat,
až nám dojde zelenina.

Den šestnáctý: Boromir mě dneska pozval na procházku. Nenechám se
nachytat
na ten starý trik s Gondorským Rohem. A nenechám a nenechám a nenechám.
Sakra, aspoň jednou.

Den devatenáctý: Mám špatnou náladu. Boromir mi říkal Pipine v těch
nejméně
vhodných chvílích. Poukázal jsem na to, že nejsem Pipin, ale Smíšek a
že už
po tři týdny udržujeme fungující vztah. Ale on se jen zasmál a
poplácal mě
po hlavě. Uvědomil jsem si, že mě vlastně od Pipina nemůže rozeznat.
Jsem
odsouzen k tomu, abych byl navždy Neodlišitelný hobití přívěšek. I v
záležitostech romantiky. Uvažuji o radikální změně účesu. Napadá mě
třeba
číro.

Den dvacátý: Tak mám číro, ale nikdo si ho nevšiml, protože v Morii je
velká
tma. Je docela problematické dohlížet na Pipina. Vytržen ze spánku,
když se
Legolas snažil vplížit pod moji přikrývku. Upozornil jsem ho na to,
že
nejsem Pipin. Legolas jen odvětil: To zase není takovej rozdíl, že? V
následném souboji mrkev opět zlomena. Dal jsem ji Gandalfovi na opravu
a on
jen řekl: Ty blázne Bralovská! Mám lepší věci na práci než spravovat
tvoji
zeleninu!! Raději jsem ho neopravoval, protože mám strach ze špičatého
klobouku.

Den dvacátý druhý: Gandalf spadl do Stínu. Mrkev vzal s sebou. Jsem z
toho
smutný. Snažil jsem se utěšit Pipina, ale toho spíše rozveselilo
Legolasovo
nudistické zpracování muzikálu Silmarillion. Já jsem se nedíval. Na mě
tam
bylo příliš mnoho vysokých kopů.

Den dvacátý osmý: V Lothlorienu. Navštívilo mě minimálně padesát Elfů
a
jeden lesní svišť. Všichni přesvědčení o tom, že jsem Pipin. Pipin
samozřejmě nebyl nikde k nalezení. Pravděpodobně byl někde s Boromirem.
Něco
se musí udělat. Svišť byl neúnavně vlezlý. Asi..určitě ne.

Den třicátý: Zajali nás skřeti. Vše jde podle plánu. Řekl jsem
Pipinovi, že
si budeme muset vysouložit cestu ze zajetí. Pipin viditelně potěšen.
Počkejte až si uvědomí, že jsem myslel že bude muset osouložit mě,
abychom
utekli ze zajetí. Navíc, skřeti mi dali úplně novou mrkev, jako odměnu
za
to, že jsem na Boromira maloval velké žluté terče zatímco se nedíval.
Když
se to tak vezme, byl to velmi vydařený den.

PIPIN

26. listopadu 2006 v 13:14 | Metalistka
PIPIN
----------------------

Den první: Když jsem byl venku nakrást si něco zeleniny, vrazil jsem
do Sama
a Froda. Sotva jsem se s Frodíkem trochu vyválel, už mě Sam násilně
odtahoval. Musím dát řeč s Frodem o tom, že nechává sluhy chovat se
příliš
majetnicky a familiárně. Spadli jsme s kopce dolů. Smíšek byl dost
zklamaný,
protože si zlomil mrkev. A zrovna tak dobrý tvar.

Den druhý: V Roklince je moc hezky. I když už mám plné zuby bydlení
se
Samem na pokoji. V jednom kuse je promáčený na kůži a páchne po
jahodách.
Taky už mě unavuje to, že mě Elfové považují za neobvykle pohyblivý
živý
plot.

Den třetí: Z legrace jsem se připojil ke Společenstvu Prstenu. Všichni
jsou
moc milí, až na Legolase, který je trošku nedůtklivý. Včera mě držel
hlavou
dolů nad propastí tak dlouho, dokud jsem neřekl, že je nejkrásnější
Elf ze
Společenstva. Vůbec jsem neměl chuť poukázat na to, že je jediný Elf
ve
Společenstvu, jelikož ta propast byla opravdu hluboká.

Den sedmý: Už je to 27 dnů co jsme potkali Aragorna a ještě si od té
doby
neumyl vlasy. Už mě to začíná obtěžovat.

Den devátý: Sam se v Boromirovi úplně mýlí. Je to opravdu hodný
člověk.
Včera v noci mě pozval na procházku a řekl, že mě nechá zafoukat na
Gondorský Roh. Už se nemůžu dočkat.
Později: Vždycky jsem si myslel, že foukání na Roh má přivolat armády
Západu. Očividně ne.
Tak jako tak, bylo to velmi poučné.

Den třináctý: Načapal jsem Legolase jak voskuje Aragornovi podrážky.
Tím se
vysvětluje to, proč Aragorn věčně padá Legolasovi do náruče. Vyčůraný
Elf.
Aragorn si pořád ještě neumyl vlasy.

Den čtrnáctý: Gandalf je mrtev. Všichni jsou nevrlí. Legolas se je
pokusil
rozveselit, a tak se vysvlékl do naha a předváděl scény z muzikálu
Silmarillion. Všichni jsou stále nevrlí. A tak teď ten tři tisíce let
starý
elfí princ trucuje jako malé dítě.

Den patnáctý: Lothlorien je moc pěkný. Náhodou jsem narazil na Gimliho,
jak
se koupe. Teď už chápu, co Gandalf myslel tím, že jsou na světě
strašlivější
věci než skřeti. Že by to byl Aragorn, kdo se schovával mezi bublinkami?
Z
toho budu mít noční můry.

Den šestnáctý: Aragorn si konečně umyl vlasy. Hurááá! Možná to byl
přece jen
on pod těmi bublinkami.

Den dvacátý: Boromir mi napsal báseň. Smíšek říká, že ho svádím. Ale
Smíšek
taky říká, že křičím jako holka. Stává se z něj čím dál větší hajzlík.
Báseň
není moc dobrá. Nerýmuje se. Cítím se podvedený.

Den třicátý: Řekl jsem Boromirovi, že se ještě nechci vázat, a on šel
a
nechal se zastřelit skřety. Čestně, lidi jsou někdy přecitlivělí.
Zajali nás Uruk - hai. Nejsou to moc přátelský týpky. Smíšek říká, že
si
budeme muset vysouložit cestu ven ze zajetí. Mám takový dojem, že se
na to
docela těší. Bezcennej zmetek! Skřeti hrozně smrdí. Najednou mi chybí
Boromir.

LEGOLAS

26. listopadu 2006 v 13:13 | Metalistka
LEGOLAS
--------------------------------

Den první: Zúčastnil jsem se Elrodnovy Rady. Byl jsem tam ze všech
nejkrásnější. Souhlasil jsem, že doprovodím nějaký malý lidičky do
Mordoru,
kde budou házet Prsten do sopky. Velmi důležitý úkol - ten Prsten je
nějaká
cetka.

Den čtvrtý: Boromir je tak otravný. Proč s sebou musí pořád tahat ten
štít,
velký jak kolo od vozu? Vylezli jsme na Caradhras, ale ti neschopní lidé,
kteří neumí chodit po sněhu, trvali na tom, abychom se vrátili zpátky.
Stoprocentně jsem nejkrásnější člen Společenstva. Ať žiju!

Den šestý: V Morii je taková tma, že si ani nemůžu pořádně rozčesat
vlasy.
Mám hrozný strach, že se mi zacuchají. Skřeti jsou tak hloupí. Pořád
jsem
nejkrásnější.

Den desátý: Gandalf spadl do Stínu. A mě se dělá na nose beďar. Je to
velmí
vážná situace, neboť elfí beďary vydrží obvykle 500 a více let. I
navzdory
tomu jsem pořád nejkrásnější.

Den jedenáctý: V Lothlorienu. Mám podezření, že Galadriel by mohla být
hezčí
než já. Navíc jsem si naprosto jistý, že kopíruje můj účes. Já už jsem
to
tak nosil před tisícem let. Hloupá coura. Byla dost naštvaná, když
jsem si z
její fontány udělal bublinkovou koupel. Rozhodl jsem se ignorovat její
řeči,
že mé vlasy ucpaly odpad. Ani jediný vlásek mi nevypadl už 800 let,
proč by
mi měly vlasy začít padat zrovna teď? Zatím jsem pořád nejkrásnější.

Den třicátý: Všechno tohle pádlování v loďkách je mor na mou pleť.
Aragorn
začíná pokukovat po Frodovi. Sam ho zabije, jestli se o něco pokusí.
Pořád
jsem nejkrásnější.

Den třicátý třetí: Boromir v moci Prstenu. Je to tak únavné. Já
rozhodně
nemohu podlehnout vůli Prstenu, protože mám všechno co potřebuji. To
jest
perfektní vlasy a pevný zadeček. Poslední dobou dostávám velmi
podivné
dopisy od někoho jménem Martina, která chce se mnou provádět obscénní
věci.
Naštěstí mám super elfí zrak, takže jí uteču, když ji uvidím
přicházet.

Den třicátý pátý: Boromir je mrtvý. Smrt byla dost ošklivá, což
nebylo
nutné. Aragorn jej políbil, když vydechl naposledy. Copak se člověk
musí
nechat probodat šípy skrz naskrz, aby si ho vůbec někdo všiml? Boromir
rozhodně není krásnější než já. Nedokážu to pochopit. Asi budu
trucovat.
Frodo se Samem na cestě do Mordoru. Malinkatí človíčkové starající se
jeden
o druhého - vlastně docela roztomilé. Jsem si jistý, že Gimli má o mě
zájem.
Je to tak nespravedlivé, je mi jen do pasu, což může být výhoda, ale
silné
copy a velká helma mě spíše odrazují. Myslím, že nás ještě čekají
krušné
chvíle. Velmi krušné.

Sam

26. listopadu 2006 v 13:13 | Metalistka
SAM
---------------------------

Den první: Frodo zasažen morgulskou čepelí. Ach ne! Pipin na nejvyšší
míru
rozrušen. Řekl jsem mu, že vše bude v pořádku, protože pan Frodo je
příliš
horký na to, aby zemřel. Opravdu jsem to řekl nahlas?

Den třetí: Doprovázím pana Froda do Roklinky, kde ho Elfové vyléčí.
Gandalf
mi řekl, ať pomohu nebohému Frodovi, jenž byl v bezvědomí, ze
špinavých
šatů. Tak jsem ho vysvlékl a dal mu koupel. A další. A pak ještě
jednu.
Nakonec přišel Gandalf a upozornil mě, že šest koupelí je až dost,
Same
Křepelko.

Ten nafoukanej starej páprda se snad koupal naposledy v Druhém věku.

Den čtvrtý: Přemýšlím, jestli už náhodou není čas dát panu Frodovi
další
koupel.

Den pátý: Elfí bublinková koupel je moc pěkná a poučná. S Gandalfem
není
žádná legrace.

Den šestý: Pan Frodo se probral. Zdá se, že se cítí dobře. Také se
diví,
proč má na prstech varhánky.

Den sedmý: Vplížil jsem se na Elrondovu radu. Frodo se nabídl, že
odnese
Prsten do Mordoru. On je tak statečný, tak pohledný, tak vysoký a
úžasný.
Dobrá, tak možná není tak vysoký.

Den osmý: Na cestě do Mordoru. Pokud to chcete vědět, ostatní členové
Společenstva jsou pěkně prohnaní. Hlavně Boromir. "Učí Smíška a
Pipina
bojovat s mečem". Ha ha. Beztak je to jen perverzní hobitofil, který
se rád
válí s malými hošíky v šortkách.

Den devátý: Aragorn je stejně perverzní jako Boromir. Očividně jede
po
Frodovi. Zabiju ho, jestli se o něco pokusí.

Den desátý: V Morii je velká tma. Pleskal jsem Aragorna na plocho mečem
vždycky, když se pokusil sáhnout na Froda. Gandalf spadl do bezedné
jámy.
Pan Frodo se později zmínil o špičatém čarodějnickém klobouku, ale
docela
jsem tomu nerozuměl, jelikož jsem mladý nevinný hobit z Kraje, ne
zcela
zběhlý ve slovních hříčkách.

Pipin tvrdí, že Legolas spí s Gimlim.Fuj.

Den patnáctý: Lothlorien je velmi krásný. Blonďatá elfí paní
definitivně
jela po Frodovi. Pipin to schvaluje. Řekl jsem mu, že výškový rozdíl
je pro
vztah nemyslitelnou překážkou. Pipin odvětil, že pan Frodo může stát
na
chůdách. Nenávidím Pipina.

Den dvacátý druhý: Opouštíme Lothlorien. Nazdárek, majetnická elfí
paničko.
Nejsem si zcela jistý, kam vlastně jedeme. Ale zřejmě to bude mít
něco
společného s vodou, jelikož nám dali loďky. V podstatě je mi to
celkem
jedno, hlavně když budu sedět s panem Frodem.

Den dvacátý třetí: Boromir dal konečně najevo své dlouho ukrývané
sexuání
touhy k panu Frodovi. Ale dřív než jej zastřelili (hurááá!), tak se
stačil
projevit. Prohlašoval, že se snažil ukrást Prsten, aby mohl vládnout
světu a
porazit Zlo, my však dobře víme, že to bylo jen divadýlko, není-liž
pravda.

Den dvacátý čtvrý: Boromir zabit skřety. Věděl jsem, že jsou přece jen
k
něčemu dobří. Frodo odešel do Mordoru. Vzal mě s sebou. Hurááá! Je
však také
nevýslovně zarmoucen, neboť se musel rozloučit s Gimlim. Zároveň je v
hluboké depresi a prohlašuje, že zemře jako panic v neutěšeném
království
Temného pána. To se ještě uvidí!

Frodo

26. listopadu 2006 v 13:12 | Metalistka
FRODO
------------------------------------

Den první: Po dlouhém ozdravném spánku v domě Elrondově se cítím
mnohem
lépe. Sam mi dal úžasnou bublinkovou koupel a dokonale mi vydrbal záda.
Platonická, bratrská láska je tak nádherná. Nejsem si tak zcela
jistý,proč
mi musel cucat prsty u nohou, ale zřejmě to má co dělat s elfím
způsobem
léčby.

Den třetí: Souhlasil jsem nést Prsten do Mordoru. Když nad tím tak
přemýšlím,pravděpodobně to byl špatný tah.

Den čtvrý: Aragorn s Boromirem se drsně pohádali o to, kdo mě ponese
na
Caradhras. Aragorn Boromira hodil do sněhové závěje. Boromir na oplátku
kousl Aragorna do ucha. Prsten na ně musí působit víc, než jsem
myslel.

Den šestý: Když jsem se probudil, Aragorn si hrál s knoflíky od mé
košile.
Určitě jde po Prstenu. To jeho zatracené vábení. No, když se Aragorn o
něco
pokusí, Sam ho zabije.

Den desátý: Dneska Legolas hladil vnitřní stranu mého stehna svým
lukem. Byl
jsem ohromen. Neměl jsem tušení, že také ON chce Prsten. Musí to být
předmět
ohromné moci.

Den jedenáctý: Gandalf mi předvedl zvláštní kouzlo. Očividně, špičaté
čarodějnické klouboky nejsou jen na parádu. Zajímalo by mě, jestli ho
Prsten
také ovlivňuje. Nebo je možná jen velmi divný.

Den dvacátý čtvrtý: Konečně se po dlouhé době cítím odpočatý. V Morii
je
naštěstí taková tma, že mě Aragorn nemůže ochmatávat. Gandalf spadl
do
Stínu. Oplakal jsem špičatý klobouk.

Den dvacátý sedmý: Lothlorien je tak krásný. A Galadriel taky. Nabídl
jsem
jí Prsten, ale ona pořád říkala: "Ne, chtěla bych od tebe něco
jiného, Frodo
Pytlíku." A přitom se mi snažila zajíždět nohou do šortek. Tak
jsem jí jedny
šortky daroval, jelikož se zdálo, že by je vážně chtěla. Možná mají v
Lothlorienu nedostatek šortek.

Den třicátý: Celý den jsme pádlovali. Jsem velmi unaven. Smíšek a
Pipin
navrhli skupinovou masáž. Je opravdu milé mít tak starostlivé přátele.
Jsem
rád, že nejsou v moci Prstenu. Ačkoliv tak důkladnou masáž zad, ani
jiných
částí těla, jsem zase nepotřeboval. Pipin si doufám uvědomuje, že
jsme
bratranci. Ne?

Ne?

Den třicátý třetí: Boromir se mi pokusil vzít Prsten. Nejsem si zcela
jistý,
ale mám dost silný pocit, že si se mnou také chtěl zašpásovat.
Značně
vysilující, jelikož je dosti mohutný.

Den třicátý šestý: Každý se o něco pokouší. Nezvládám se s tím
vyrovnávat.
Odcházím do Mordoru. Sam jde se mnou. Vyhovuje mi to, neboť budeme mít
více
času na čistě bratrsky-platonické masáže nohou, které Sam tak ovládá.
Na
druhé straně mě mrzí, že opouštím Společenstvo,jelikož jsem si
pohrával s
myšlenkou, že bych si mohl užít s Gimlim. Silné copy a jeho obrovská
helma
mě docela rozpalovaly. Ále, vždyť je to jedno. Stejně bych se mu
nelíbil.

Gandalf

26. listopadu 2006 v 13:12 | Metalistka
GANDALF
-------------------------------

Den první: V Kraji. Ohromující obraz čisté a duchovní krásy. Zdálo se
mi to,
nebo opravdu Frodo masturboval támhle v polích předtím než jsem
dojel?

Den druhý: S přispěním hobití trávy se Bilbova narozeninová oslava
výrazně
zlepšila. Šichni sou tááák milí, i Bilbo je milý. Světlíčka jsou tak
krásná.
A Frodík taky není tak špatnej,škyt. Hobiti šou tak roztomilí. Jejda!
Přepadl jsem!

Den třetí: Drsná kocovina. Jsem na cestě do Minas Tirith pro nějaký
ten
aspirin.

Den dvanáctý: Navštívil jsem Sarumana, aby mi poradil co s Prstenem,
ale
propadl Zlu. Nikdo mi nic neřekne! Možná mi přece nechali vzkaz, ale
Radagast Hnědý mi zřejmě krade moji přijatou poštu.

Den třináctý: Trčím na vrcholku věže. Úžasný výhled, ale vytrvalý
déšť
nesvědčí mému špičatému klobouku. Bavím se tím, že plivu dolů na
skřety.

Den čtrnáctý: Opět mě navštívil Saruman.

Den šestnáctý: Cítím se osamělý. Saruman není zase tak neatraktivní.
Kdyby
ale neměl ty jeho obrovské nozdry a zahnuté pařáty...dobrá dobrá,
mohlo mě
už dřív napadnout že je zlý.

Den devatenáctý: Podařilo se mi uniknout. Jsem v Roklince. Sam je trošku
neovladatelný, neustále Froda koupe. Elfům došly zásoby mýdla s
jahodovou
vůní a Elrond začíná být podrážděný.

Den dvacátý: Elrond se rozhodl poslat Froda pryč, jelikož už ho
přestává
bavit neustále obsazená koupelna v prvním patře. Velký poprask kvůli
Prstenu. Souhlasil jsem, že půjdu se Společenstvem v případě, že se
Sam
rozhodne dát mi koupel. Myslím, že jednu bych potřeboval.

Den dvacátý první: Je jasné, že Aragorn jede po Frodovi. Sam ho
zabije,
jestli se o něco pokusí. Zeptal jsem se Sama, jestli by mi nedal koupel.
Řekl jen: Haha pane Gandalfe, to nemyslíte vážně!!? Neužitečný hňup!

Den dvacátý třetí: Na Caradhrasu je veliká zima. Aragorn vyhrál právo
nést
Froda nahoru. Boromir trucuje. Jestli Legolas nepřestane poskakovat
po
sněhu, praštím ho holí.

Den dvacátý pátý: Nechce se mi jít skrze Doly Morie. Mám dojem, že
Balrog se
pořád zlobí, kvůli nevydařené schůzce v Druhém věku.

Den dvacátý šestý: V Dolech Morie. Tak jo. Balrog se pořád zlobí.

Den dvacátý sedmý: Spadl jsem do Stínu. Balrog je pěknej hajzlík.
Musel jsem
provádět věci, které bych tu raději neopakoval, než mě nechal jít.
Rozhodl
jsem se, že to raději neřeknu zbytku Společenstva. Vymyslím si něco o
velkém
boji na život a na smrt. Jsem na cestě za Elrondem, aby mi ošetřil
popáleniny třetího stupně a to na velmi choulostivých místech. Doufám,
že se
mi nebude posmívat. Jestli bude, řeknu všem o jeho nechutném víkendu
se
Sauronem. Ha!

ARAGORN

26. listopadu 2006 v 13:11 | Metalistka
ARAGORN
---------------------------------

Den první: Počet zabitých Prstenových přízraků: 4. Velmi dobře. Setkal
jsem
se s hobity, ušel 40 mílí, stáhl z kůže veverku, snědl ji. Pořád
nejsem
král.

Den čtvrtý: Zůstal jsem s hobity trčet v horách. Boromir je vážně
otravnej.
Pořád nejsem král.

Den šestý: Počet zabitých skřetů: 0. Velké zklamání. Aktuality v
oblasti
mého vzhledu: Vypadám drsně, zanedbaně a mužně. Jóó! Mám chuť
nakopnout
Gimliho, ale ovládám se. Pořád nejsem král.

Den desátý: Nic zajímavého se zatím neděje. V Morii je velká tma.
Obrovský
Balrog. Ani dneska nejsem král.

Den jedenáctý: Počet zabitých skřetů: 7. Velmi dobře. Aktuality v
oblasti
mého vzhledu: Legolas je asi přitažlivější než já. Zajímalo by mě,
jestli by
mě chtěl, kdybych byl král.

Den dvacátý osmý: Frodo mě začíná silně přitahovat. Mám pocit, že
kdybych se
o něco pokusil, Sam mě zabije. Chlupatý nohy mě rajcujou. Pořád nejsem
král.

Den třicátý: V Lothlorienu. Galadriel mě sváděla. Přisprostlá děvka.
Dobře
jsme pokecali s Boromirem. Není zase tak špatnej. Osprchoval jsem se.
JO!
Ale pořád nejsem král.

Den třicátý druhý: Počet zabitých skřetů: 0 Aktuality v oblasti mého
vzhledu: Mírně zarostlý. Legolas mi řekl, že mu v mysli roste stín a
hrozba.
Mám takový dojem, že Legolas je trochu buznička. Ne, nejsem král.

Den třicátý třetí: Počet zabitých skřetů: nespočet. Velmi dobře!
Boromir
zabit skřety. Taková smůla! I když zemřel statečně v mém náručí, teď
jsem si
stoprocentně jist, že byl homosexuál. Mám taky své pochybnosti o
Gimlim.
Odpočívej v pokoji Boromire. Pořád nejsem král, ale aspoň Boromir si
myslel,
že jsem. Nicméně to mohlo být tím, že ztratil hodně krve.

Den třicátý čtvrtý: Frodo šel do Mordoru. Řekl, že jde sám, ale přitom
vzal
s sebou Sama. Proč? Můj Bože, copak je každý v tomhle filmu homosexuál
kromě
mě? Ani sám sebou už si nejsem jistý. Sakra, pořád nejsem král.

GIMLI

26. listopadu 2006 v 13:11 | Metalistka
GIMLI
-----------------------

Den první: Grrrr! Vrrrr!

Den druhý: Poflakuju se po Roklince s nafoukanýma Elfama. Neprospívá
to mému
trávení. Požádal jsem Elronda, aby mě přestěhoval do druhého patra,
jelikož
jsem se nemohl dostat do koupelny, aniž bych se musel dívat na koupající
se
hobity v záři aromatických svíček. Je to absurdní. Včera mě
postříkali
jahodovou pěnou do koupele. Na druhé straně, můj vous je teď jemný a
necuchá
se.

Den třetí: Elrond mě odmítl přestěhovat. Dnes ráno jsem opět narazil
na
hobity. Co asi dělali s tou mrkví?? Horda blbců od přirody. Žádný div,
že si
ani nenechají narůst pořádné vousy.

Den sedmý: Mám podezření, že Aragorn, syn Arathornův, je perverzní
hobitofil. Úplně ignoruje nažhavenou Elfí snoubenku a místo toho se
tahá s
těmi chluponohými skřítky v kožených šortkách. Naštěstí já, Gimli,
syn
Glóinův, jsem tu od toho, abych vyplnil její samotu.
Později:
Elfky jsou akorát tak vysoké, aby mi zahřívaly moje uši. Ať žiju!

Den devátý: Souhlasil jsem, že se zúčastním Výpravy. Arwen je čím dál
víc
majetnická. Gimli, syn Glóinův, se nenechá nikým ochočit. To raději
strávím
čas s hobitíma citlivkama, než abych se tu poflakoval po Roklince s
Elfima
fintilama a mluvil s nima o "našem vztahu".

Den třináctý: Docela kosa na Caradhrasu. Velký boj o to, kdo ponese
hobity
nahoru. Nezúčastnil jsem se, protože jsem ukazoval Legolasovi, jak si
zaplétat vlasy. Boj skončil tak, že si Aragorn nacpal Toho, co nese
prsten
do kalhot. Tak je to správně, Isildurův potomku. Klidně si udus Toho,
co
nese prsten. Já nevím, ty lidi..

Den čtrnáctý: Doly Morie. Zdá se, že jsem se přepočítal, jelikož
bratránek
Balin je pod drnem už nejméně šedesát let. No mohlo mě to napadnout,
když už
mi nějakou dobu nedošla vánoční pohlednice z Morie. Ačkoliv nemůžu
myslet na
všechno.

Den patnáctý: Gandalf spadl do Stínu. Hobiti toho zamozřejmě využili
jako
omluvu pro to, aby se mohli pomazlit na skalách. Utrpěl jsem chlapácké
objetí od Boromira. I když mě neustále tlačil svým Gordorským Rohem
do
žeber. Alespoň doufám, že to byl Roh. Ani se neodvažuji pomýšlet na
to, že
ne.

Den šestnáctý: Legolas mi řekl, že Aragorn jede po Frodovi. Sam ho
zabije,
jestli se o něco pokusí. Navrhl jsem Legolasovi, že bychom si možná
měli
zvolit vůdce, který není takové prase. Legolas mě navrhl, jestli se s
ním
nechci vykoupat. Začínám mít podezření, že všechna ta slavná Elfí
poezie o
přátelských poutech mezi válečníky je jen zástěrkou nelegálních
sexuálních
hrátek.

Den dvacátý: V Lorienu. Galadriel je docela kočka. Zatímco se hobiti
někdě
vojíždí a Boromir honí Aragorna, měl jsem čas jí předvést pár
trpasličích
triků. Nic velkýho, jenom něco ze "Schovej helmu" a
"Vrtej se v dolu".
Všeobecná spokojenost, až na Celeborna. Ale když nad tím tak přemýšlím,
nebyl to náhodou Celeborn??U Elfů jeden nikdy neví.

Dne dvacátýdruhý: Opustili jsme Lothlorien, pádlujeme v loďkách už
věčnost.
Začínám se cítit velmi osamělý. Ti hobiti nevypadají zas tak špatně.
Ve
skutečnosti jsou docela roztomilí.I přes ty jejich blbý účesy. Nemůžu
se
přiblížit k Frodovi, aniž by mě Sam nepokousal. Pipin to táhne s
Boromirem,
takže snad Smíšek by mohl souhlasit s pěknou procházkou za svitu Luny.

žijí přátelská pouta mezi válečníky!!!

BOROMIR

26. listopadu 2006 v 13:10 | Metalistka
BOROMIR
--------------------------------

Den první: Zúčastnil jsem se Elrondovy rady. Aragorn se naparoval jako
obvykle. Myslí si, že je tak úžasný jen proto, že spí s támhletou
elfí
kočičkou. Jenom proto, že má širokou hruď, pevné a vypracované svaly,
tváře
ošlehané větrem a zarostlé mužným strniskem, tak to neznamená..cože?
Trošku
jsem se zapomněl. Zdá se, že jsem odsouhlasil zúčastnit se jakési
Výpravy
zatímco jsem se nechal unést Aragornovým drsným zjevem. Sakra.

Den třetí: Blbej prsten. Blbá výprava. Blbý Společenstvo.

Den čtvrtý: Frodo dneska upustil Prsten. Zvedl jsem ho, ale Aragorn mě
přinutil vrátit ho zpátky. Arogantní zmetek. Zajímalo by mě, jak by
se
tvářil, kdybych mu svůj Gondorský Roh vrazil přímo do..blbej Prsten!!

Den pátý: Je nad slunce jasné, že Aragorn má zájem o Froda. Hahaha,
Sam ho
zabije, jestli se o něco pokusí.

Den šestý: Aragorn pořád jede po Frodovi. "Boromire vrať zpátky
Frodíkovi
ten Prsten!" "Boromire, JÁ ponesu Froda na Caradhras!"
"Boromire, přestaň
se snažit useknout Frodovi ve spánku hlavu, aby ses dostal k Prstenu!"
Do
očí bijící protekce. Už mě to fakt štve.

Den desátý: Proč nejede Aragorn po mně?

Den jedenáctý: Nesl jsem Froda z Morie. Docela se mi to líbilo. Doufám,
že
se ze mě nestává perverzní hobitofil, jako strýček Windermir. Ne
potom, co
se mu stalo. Smíšek a Pipin jsou taky mazílci..mimo jiné, Gandalf
zemřel.

Den třicátý: V Lorienu. Galadriel je docela kus. Jsem si docela jistej,
že
ji přitahoval můj zanedbaný mužný zevnějšek. Legolas se vykoupal v
její
fontánce. Průůůser !! Hahaha. Přerostlý elfí pako. Vsadím se, že si
barví
vlasy. A taky má na nose beďara. Aragorn mi navrhl, že bychom se taky
mohli
vykoupat. Potom jsem pochopil, že nemyslí společně. Blbej Aragorn!

Den třicátý třetí: Frodo vyšiluje kvůli prstenu. Nenechá mě se na něj
ani
podívat. Přiznávám, že jsem se kvůli tomu s ním porval. Váleli jsme se
po
zemi, dokud najednou nezmizel. Odolal jsem touze se s ním trochu pomazlit
(usnadnil mi to, když mě nakopl do obličeje). Aragorn by žárlil. Ha!

Den třicátý pátý: Zabili mě skřeti.

Blbí skřeti.
 
 

Reklama